Štítek: auta

Jak jsem řídil opilý

Nesouhlasím s tvrzením „dám si jedno malý pivko, za půl hodinky budu v cajku“ a ze zásady prostě nepiju, když řídím.

Jednou jsem přesto sedl do za volant pěkně na šrot. Bylo to před pár lety,  začínal jsem bydlet v Pardubicích – Svítkově. Toho večera přišla nečekaná návštěva původem z dalekých krajů (BTW: chtělo by to někdy zopakovat, jestli to čtete :) ), slovo dalo slovo a ani si nepamatuji, jak jsem se dostal do postele.

Druhý den ráno na mě budík přes hodinu pokřikoval, první myšlenka po probuzení byla „Kruci jdu pozdě!“. Rychle jsem se oblékl a vyrazil jsem autem do města. Stres ze zpoždění a pořádné okno mi úplně zakryly vzpomínku na předchozí večer.

Jel jsem opilý a nevěděl jsem to. Pokračování textu Jak jsem řídil opilý

Kolíne, Kolíne

Moje auto (Škoda 105L – silná citová záležitost) vyvine rychlost přes 100 km/h leda tak volným pádem se strmé skály, proto považuji na ty vzácné vyjížďky Pardubice-Praha kupovat dálniční známku za nesmysl a jezdím tuto trasu po staré silnici, většinou přes Kutnou Horu.

Dnes v noci jsem na zpáteční cestě dostal neotřelý nápad zkusit na zpáteční cestě z Prahy novou nepoznanou cestu přes Kolín. Cesta do Kolína byla velmi příjemná. Zatímco „dvojka“, která spojuje Prahu s Kutnou Horou, se vyznačuje serpentinami, kopci a velmi špatnou kvalitou povrchu vozovky (Zásmuky obzvlášť), tak silnice č. 12 má velmi klidný průběh. Až do Kolína.

Musím konstatovat, že v Kolíně je dopravní orientační systém naprosto nezvládnutý. U vjezdu do města navedou řidiče cedulemi „Pardubice“ do centra Kolína, avšak v centru již k Pardubicím žádné cedule neukazují. U některých větších křižovatek dokonce orientační značení chybí zcela, případně navádí pouze k okolním malým obcím. Přitom cesta pro neznalého řidiče není zrovna triviální a nestačí městem po hlavní jen tak projet. Pokračování textu Kolíne, Kolíne

Problém silničního dopravního značení

Při řízení vozu pravidelně narážím na tři problémy, které IMHO způsobuje nedomyšlenost realizace předpisů. Společným rysem všech zmíněných problémů je to, se při jízdě plně věnuji skutečné dopravní situaci a dopravní značení vnímám jen když má v dané chvíli smysl.

Problém hlavní a vedlejší

Při projíždění prázdnou křižovatkou nepotřebuji znát, zda mám přednost, protože v prázdné křižovatce mám přednost vždy. A proto teprve když do křižovatky přijíždí i jiný vůz, je pro mě zjištění předností podstatné.

Bohužel tady v Pardubicích jsou značky přednosti umístěny asi 20-30 m před křižovatkou a ve většině případů jsou křižovatky natolik nepřehledné že vůz z příčné komunikace je vidět až těsně před křižovatkou, kdy už mám problém zjistit, kdo z nás teď bude mít přednost. Pokračování textu Problém silničního dopravního značení