Vsetínský Barcamp ve Zlíně

Bylo mi jasné, že srovnávat se s loňským ostravským Barcampem, který se mimořádně vydařil, bude velmi obtížné pro všechny další ročníky. Přesto Vsetínský Barcamp ve Zlíně dokázal zaujmout a i přes drobné nešvary jsem nakonec odjel nadšený!

Baťův institut 14|15

Prostory pro Barcamp jak stvořené. Nádherná nová budova zlínského muzea si touhle akcí udělala dobré jméno a dokázala zaujmout. Mrzí mě, že jsme se nakonec nestihli v otevírací době podívat do expozic v ostatních sálech. Prošel jsem si webové stránky institutu a zřejmě jsme o hodně přišli. No, prý příští rok organizátoři počítají s dalším zlínským Barcampem, tak je na co se těšit. Tou dobou už snad probublají budovy i do map a navigací, tak nebude problém s objednáním jídla na Dámejídlo.cz (systém adresu neznal) a nebude třeba řidiče navigovat — už se nestane, že pražák přijede z Plzně do Zlína a pak radí zlínskému řidiči, kudy jezdit po Zlíně.

Pokračování textu Vsetínský Barcamp ve Zlíně

Kupujeme nový počítač

V poslední době mě často žádáte o radu při koupi nového počítače. Moje rady nejsou vždy univerzální, ale mám několik pouček, které mohou pomoci většině z vás.

Notebook nebo stolní počítač?

Všichni chtějí notebook. No jasně, je malý, přenosný – tak proč kupovat něco jiného? Povím vám to.

Delší práce na notebooku je velmi nepohodlná. Klávesnice je vysoko (na těle notebooku), bývá poměrně malá, málo ergonomická. Obrazovka je nevhodně umístěná, při delší práci můžete pociťovat bolesti zad a krčních svalů. Některé typy se tyto nedostatky snaží trochu potlačovat, ale pevné spojení obrazovky s tělem notebooku mnoho možností na zlepšení nedává. Stolní počítač má klávesnici i monitor zvlášť a můžete si je rozložit po stole dle potřeb.

Pokud notebook nepotřebujete do školy nebo do práce, opravdu potřebujete přenosný počítač? Ze zkušenosti potvrzuju, že hodně notebooků zůstává na jednom místě a nikdo je nikam nenosí. Brzy přejde i zdánlivě lákavá představa, jak budete serfovat různě po bytě (ve vaně, na záchodě, v posteli). Notebook na čtení do postele je velká a těžká věc, brzo vás to přestane bavit.

Notebook je dražší. Na první pohled to tak nevypadá, ale reálné náklady zejména již při koupi jsou vyšší. Notebook představuje nedělitelný celek a později víceméně nebude možné jeho vlastnosti přizpůsobit nově vzniklým potřebám a je proto nezbytné ještě před koupí důkladně zvážit, na co jej chcete využívat.

Stolní počítače jsou jako skládačky. Drtivou většinou jejich komponent lze vyměnit za novější a výkonnější kdykoliv později a tím i staršímu stroji dát novou mízu. Je tak možné po několika letech několikanásobně zvýšit jeho výkon (pokud na tuto alternativu bylo při nákupu náležitě pomýšleno). Z tohoto důvodu můžete při nákupu sestavit stolní počítač z levnějších komponent. V průměrné rodině životnost bývá mezi 6 a 10 lety.

Možnosti oprav jsou u notebooků značně horší. Náhradní díly bývají drahé, některé jsou specializované pro daný typ, jejich výměna je komplikovaná a bez zásahu drahého servisního technika se neobejdete. Rovněž výměna poškozených částí (obrazovka, ulomený nebo prasklý kryt, opotřebení často namáhaných míst) je často nedostupná a po nějaké době je z pěkného notebooku nepěkný kus osahaného a potlučeného plastu.

U stolního počítače poškozený či opotřebený díl lze snadno vyměnit a to včetně výměny plechové bedny, ve které je poskládán.

Dnes je vhodné pořídit si počítače dva. Silný a kvalitní stolní počítač a k němu malý levný netbook, případně tablet.

Přesto níže v článku se budu povětšinou opírat o notebooky a většina bodů platí i pro stolní počítače. Pokračování textu Kupujeme nový počítač

Jak jsem řídil opilý

Nesouhlasím s tvrzením „dám si jedno malý pivko, za půl hodinky budu v cajku“ a ze zásady prostě nepiju, když řídím.

Jednou jsem přesto sedl do za volant pěkně na šrot. Bylo to před pár lety,  začínal jsem bydlet v Pardubicích – Svítkově. Toho večera přišla nečekaná návštěva původem z dalekých krajů (BTW: chtělo by to někdy zopakovat, jestli to čtete :) ), slovo dalo slovo a ani si nepamatuji, jak jsem se dostal do postele.

Druhý den ráno na mě budík přes hodinu pokřikoval, první myšlenka po probuzení byla „Kruci jdu pozdě!“. Rychle jsem se oblékl a vyrazil jsem autem do města. Stres ze zpoždění a pořádné okno mi úplně zakryly vzpomínku na předchozí večer.

Jel jsem opilý a nevěděl jsem to. Pokračování textu Jak jsem řídil opilý

PHP – proč si napsat vlastní Framework/CMS/e-shop

Pokud jste četli nadpis jako „Proč si nepsat vlastní…“, pak si jej přečtěte znovu a pozorněji. Opravdu se zabývám tím, pro by si každý programátor měl napsat svůj vlastní Framework, CMS a nebo e-shop.

Jakmile se student programovacího jazyka dostane dostatečně daleko od prvního „Hello world“, přijde první nabídka na vybudování nějakého rozsáhlejšího systému – například e-shopu. Mladý programátor je už otrkaný, ví že stále dokola řeší opakující se problémy a tuší, že by měly vyřešit nějak centrálně – a tehdy poprvé stojí před vnitřním dilematem: Použít hotový a léty prověřený systém, nebo si vytvořit svůj vlastní?

Já tvrdím:
Každý, kdo si někdy položil tuto otázku, by si měl napsat svůj vlastní systém.
Pokračování textu PHP – proč si napsat vlastní Framework/CMS/e-shop

MojeID – taky trocha kritiky

Nedávno spuštěné službě mojeID, kterou provozuje CZ.NIC se věnuje velká pozornost, zejména od odborné veřejnosti. Naprostá většina ohlasů je kladná, leč mezi nimi se občas objeví nějaký nespokojený výkřik, který často ale pramení z nepochopení principu služby. Chtěl bych se zde zabývat několika problémy kolem této služby, na které narážím.

Tomuto článku by měl předcházet alespoň jeden pochvalný, ale žádný takový na mém blogu nenajdete. Podobných článků je na internetu více a další stále přibývají, například seriál Jak na MojeID od kolegy Jiřího Kolaříka, nebo Jedno heslo přímo od provozovatele služby.

Přesto bych rád úvodem poznamenal, že mojeID považuji za úžasnou službu. Pokračování textu MojeID – taky trocha kritiky

Úskalí českého dabingu – Dat, Data a [dejta]

V několika posledních dnech pozoruji snahy o prosazení vysílání filmů v původním znění s titulky. Jsem jednoznačně pro.

Jeden z nejlepších a nejkvalitnějších dabingů – a netvrdím to jen já – má seriál Simpsonovi. Autoři překladu tohoto seriálu nemají práci vůbec snadnou, protože seriál je nabitý zapeklitými slovními hříčkami a lokálními vtípky, které v Čechách jen obtížně pochopíme – a přesto všechno si český překlad dokázal zachovat většinu vtípků z původního znění. A kde to nebylo možné, v překladu upustili od původního obsahu a nahradili jej zcela novým, po čechy snáze pochopitelným kontextem.

Někdo to vnímá jako zásah do původního příběhu, ale já to vítám. Jedna věc je přeložit slova; ale zachovat původní myšlenku je umění, které navíc vyžaduje dostatečný postřeh překladatele. A to všechno tak, aby si divák co nejméně musel domýšlet, jak to, kruci, autor vlastně myslel.

Moje poklona.


Například v seriálu Star trek existuje v originálním znění postava jménem „Data“. Překladatelé postavu vhodně přejmenovali na „Dat“, aby bylo možné skloňování podle mužského rodu. Po nějaké době však došlo nejednou k tomu, že v samotném českém dabingu překladatelé z nějakého důvodu požadovali, aby i v českém znění ztratilo Datovo jméno pružnost a stalo se pouhým „Data“ ve většině pádů po vzoru anglických jazykových pravidel.

Před neuvěřitelnými 11 lety kolovala na internetu nahrávka, ve které se sám Bohdan Tůma (představitel Data v českém znění) rozčiloval, „proč, sakra, 160 dílů se Datovi říkalo Dat a teď najednou je to Data?“

MP3 soubor s nahrávkou

Zdroj: www.srandicky.cz, 1999

A včera jsem se díval na 14. díl první serie Joeyho v českém dabingu a překvapivě tam účinkoval Brent Spiner, tedy představitel Data. Tentokrát v českém znění nebyl Dat, ani Data, ale „dejta„, tedy Data čtený s anglickou výslovností. Chvíli mi trvalo, než jsem si dal 2 a 2 dohromady.

Nechci tím naznačit, že by snad Star trek, nebo Joey měli nekvalitní dabing. Ale určitě mi dáte za pravdu, že toto autorům trošku ujelo :)

Doplnění: Pavel Jaroš mi svým komentářem připomněl jště jinou zajímavou věc: Když si k filmu stahnu titulky vyrobené některým z nadšenců a dobrovolníků, jsou mnohdy hodnotnější, než „profesionální“ překlad. Zrovna u dílu Slapsgiving seriálu Hymim je překlad jejich vojenských hodností proveden docela zdařile a i navíc překladatel do titulků pro jistotu v nutném případě vložil vysvětlení – takový titulek má kolikrát třeba i pět řádků. Nevím, jak to vnímate vy, ale já velmi pozitivně.

Lidé jsou ovlivnitelní

Tento článek bych také mohl nazvat „nevěřte nikomu“, ale to by bylo hrubé, ohrané a mnohem méně poutavé.

Jistě máte blízkého člověka, za něhož byste byli ochotni dýchat a zaručili byste se za něj čímkoliv. Může to být matka, manželka, syn, bratr, kolega, nejlepší přítel, … kdokoliv.

Kdyby takový člověk za vámi přišel, že potřebuje půjčit velkou sumu peněz, nebo vám slíbil, že na vás po pěti letech přepíše své nové Ferrari, jestliže s ním budete splácet polovinu splátek a vy byste si plácli, je pravděpodobné, že by dohoda zůstala „na hubu“. On by vás nikdy nezradil. Vy si přece můžete věřit, ne?

NE!

Ne, nechci říkat, že všichni lidé jsou svině, ale nikdy nevíte co bude zítra! A lidé jsou jen lidé.  A lidé jsou ovlivnitelní.

Věci se můžou změnit. Přestavte si, že váš blízký dostane práci v jiném městě, nebo mu onemocní příbuzný, nebo dostane nového kolegu – prostě najednou se již nevídáte každý den, ale třeba jen o víkendu. Váš blízký však nyní vídá každý den někoho jiného, třeba kolegu z práce. Chodí spolu na oběd a povídají o svých životech – dřív nebo později se proflákne, že vás pojí slib.

Slib, za který teď vy tvrdě platíte, ale své ovoce sklidíte později. Pokračování textu Lidé jsou ovlivnitelní

Odcházím z Pardubic

Původně jsem se to snažil tak trochu tajit, ale po dnešku mám pocit, že to stejně všichni vědí, tak tedy veřejně:

Ano, odcházím z Pardubic. Ne dnes, ne ani zítra, ale brzo. Důvod je prostý – lidi.

Od poloviny loňského roku opouštějí Pardubice všichni mí přátelé, kolegové i slečna sousedka (sousedka se teda z Irska vrátila zpět, to mi statistiku trochu kazí, nojo :)

Večery v Pardubicích se tak stávají den ode dne chmurnější a smutnější, protože není pořádně koho vytáhnout na pivko.

Naopak v Praze řeším povětšinou problém přesně opačný – ostatní jsou v bilcu, zatímco  já sedím zalezlý v Pardubicích. Pokračování textu Odcházím z Pardubic

Jak jsem protestoval proti spalovně

Dnes se v Pardubicích  v hokejové ČEZ aréně konalo veřejné projednávání projektu tzv. „Modernizace spalovny průmyslových odpadů, Provozovna Pardubice“. Jedná se v Pardubickém kraji o velmi bouřlivé téma, očekávala se účast cca 5000 lidí a bouřlivé reakce.

Podobná hnutí a aktivity mě běžně nechávají chladným, ale toto téma je už v posledních dnech tak rozvířené, až kontroverzní, že jsem neodolal a musel jsem se jít na projednávání podívat. Osobně se mi projekt spalovny v takové blízkosti také nelíbí, takže nakonec to nebyla jen moje zvědavost – šel jsem svojí přítomností vzkázat také své „ne“.

Má očekávání nebyla jinak vysoká, tušil jsem splašené výkřiky, explicitní plivání prázdných argumentů a projev davového šílenství. Očekával jsem, že nadpoloviční většina přítomných v davu si půjde jen zakřičet „na ty bohatý šmejdy“ a zatímco dole bude probíhat snaha o jednání, zatímco v tribunách se bude ozývat scestné skandování. Pokračování textu Jak jsem protestoval proti spalovně