Zákon automechanika: „Každé nářadí se v určitou chvíli promění v kladivo.“
Naše autíčko už přes rok nemá platné STK. Je to sice stará Škodovka 120, ale mám k ní slabost. Máma do ní už 8 let nesedla a než jsem si udělal před 2 lety řidičák, tak autíčko stálo nehnutě na chodníku a chátralo. Však taky za 20 let služby nalítalo jen 40 000 km.
A teď po dalším roce pauzy je opět nepojízdné.
Nedávno jsem dostal úkol ho zprovoznit. Snad s nadějí, že mi už bude přenecháno plně a bez keců. I po roce nastartovalo téměř bez problémů, ale bohužel už nebrzdilo, nesvítily směrovky ani dálková světla.
S úctou jsem se snažil všechny závady odstranit šetrně. Přihýbal jsem kontakty, dolíval kapaliny a nakoupil jsem náhradní díly.
Když jsem se snažil opravit přepínač dálkových světel, došla mi po několika desítkách minut trpělivost a ulevil jsem si několikerým třísknutím pěstí do volantu. Pak jsem notnou chvíli seděl, vydechoval vztek a přemýšlel co s tím. Po chvíli jsem se angažovaně vrátil do zkoumání kontaktů a tehdy jsem zjsitil, že přepínač už funguje jak má.
Tak jsem zadekloval volant a začal řešit blinkry. Ze schématu elektrického vedení bylo jasné, že závada je v blikači – malé krabičce připevněné ze zadní strany popelníku. Když jsem pět minut vytahoval plastový kus palubní desky přichycený strženým šroubkem, zlostí jsem dvakrát „poklepal“ pěstí do popelníku, když tu směrovky začaly vesele cvakat.
Brzdy začaly fungovat někdy v průběhu opravy elektriky, protože když jsem poté sešlápl pedál, už nepadal na podlahu.
Nyní je v servise, kde jestě musí vychytat kapající benzín, doplnit ukradené zrcátko a skouknout cvakající čepy v kole a STKčko bude určitě v kapse.
Už se na něj těším. Je to sice jen škodovka, ale nedávno jsem si vyzkoušel různá auta a prostě staré herky jsou moje láska. Skrz volant a pedály si se mnou „povídá“ a dokonce snad i podvědomně tuším, že když něco, tak si ji opravím sám, protože kromě motoru se pomocí šroubováku a sikovek dostanu uplně všude.
Poznámka
Autor článku není automechanik a autům nerozumí. Znám pouze věci, které nutně potřebuji k tomu, abych s autem mohl jezdit bezpečně a nejlépe jak dovedu. Jinak nevím, co je karburátor, co je diferenciál, proč nemsmím do nádrže nalít nic jiného než Special, ani co mi vlastně říká o autě velikost válce.
Autoelektriku jsem schopen si celou předělat (taky už je notně customizovaná), olej doleju, ale že mi ten olej teče pryč, to mi museli oznámit kamarádi, když viděli tu velkou louži v motoru (myslel jsem, že je to voda).
Škodovky – kapitola sama pro sebe Taky jsem dva roky jezdil Škodověnkou, byl jsem s ní velice spokojen. Ale má to svoje mouchy. Pořád se něco rozbíjí a nefunguje, pořád se s tím člověk dělá.Ale je pravda, že kdo odřídí Škodovku, odřídí všechno…Prej „starý herky, moje láska“ – když se Ti moje auto nelíbí, nemusíš s ním jezdit!
ahojda:) ja se v autech nevyznam vubec, ale v tom tvem jsem zazila super pulnocni vylety:)) tak at ma dlouha leta jeste pred sebou a snad zas nejake akce vyvstanou:)) zatim papa, miska