Kouzlo okamžiku

Být programátorem není tak prosté, jak si spousta neprogramátorů myslí. Nestačí jen se narodit s talentem a pak jen sedět v teple a „mačkat čudlíky“.

Programátora v jeho práci nesmírně ovlivňují jeho emoce a problémy, kterými v osobním životě prochází a to do takové míry, že se jeho výkon může na několik týdnů zastavit úplně na nulu.

Programování je hluboká myšlenková činnost, do které je třeba se plně ponořit a věnovat jí veškeré soustředění. Pokud má však programátor jakýkoliv psychický problém, například stres, velké emoční vypětí, nedokáže se soustředit, myšlenkami přebíhá, těká, ale na programování, které jeho starosti přímo nevyřeší, se prostě soustředit nemůže.

Sedět pak v takovém stavu v práci u počítače, týrat se a ždímat ze sebe násilím rozumy, to je skutečná pitomost. Raněná duše programátora v tu dobu musí být hýčkána, takový člověk by měl relaxovat a usilovat o to, aby se dostal zpět do rovnováhy, ve které je schopen se odprostit od negativních vlivů, aby mozek mohl vstřebat problém a opět pokračovat v práci.

A vůbec sedět v práci od rána do večera a naději, že produktivita stoupne, určitě nemůže u programátora fungovat.

A to je důvod, proč tuhle práci miluji. Můžu nad problémem sedět hodiny, ale nic nevyřeším. Můžu čmárat diagramy, psát kódy, ale buď to ve výsledku nefunguje, nebo je výsledek tak příšerný, že se pod něj nebudu chtít podepsat.

Pak ale stačí jít na procházku, projet se autem, nebo pokecat mezi dveřmi se sousedkou – prostě si okamžik nějak zpříjemnit – a pak přichází záblesky geniálních nápadů tak rychle, že si je ani nestačím zapisovat dřív, než se zase v mžiku vytratí. S oblibou totiž přichází během úplně jiné naprosto nesouvisející práce – při vaření, sprchování nebo když ohřívám prkýnko na toaletě.

Pěkně to popisuje Martin Koníček na svém blogu (doporučuji prostudovat):

To je důvod, proč nedělám vývojáře. Jak si mám účtovat práci, když většina práce je v relaxování, zajít si na dobrý oběd, zajít si do sauny, projet se v autě, pokecat s přáteli, a pak dvacet minut napsat na papír řešení, které vám na pozadí zpracovává váš mozek. Já jediné co dělám, a tuto schopnost máme asi všichni, tak nebrzdím svůj mozek ve zpracovávání informací. Nenutím svou mysl, aby nějak myslela, nechávám jí myslet na pozadí, nevnímám to a jde to samo.

Zdroj: http://blog.air4web.com/dilema-vyvojare.html

Martinovým blogem si prolézám ve volných chvílích moc rád. Je plný inspirací a motivací. Ve většině článků se poznávám, snad jen s rozdílem že Martin zná svoji cenu a věří si více, než si v současnosti připustím sám.

Prostě není nad to chvíli sedět, přehazovat si v hlavě nějaký nápad – je jedno jestli je to u oběda, v autě nebo v posteli před usnutím – pak sednout a vytvořit geniální dílo během minuty. Geniální dílo se vyznačuje tím, že bývá překvapivě jednoduché, pro ostatní lidi je zpočátku těžko pochopitelné a jiní vývojáři pro něj nemají pochopení.

Když třeba vymyslím geniální jednoduché nastavení serveru, je problém najít hostingovou společnost, která by jej nasadila. Nevyžaduje však žádný složitý zásah na serveru, ale prostě vyžaduje trochu zamyšlení.

Stejně jako temnhle článek, který vzniká za zvláštních okolností. Máme v bytě návštěvu, ale sedím stranou a píšu, je to nespolečenské, s pochopením se neshledávám, ale pokud myšlenku nepodchytím teď, za pár minut bude pryč.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *