Známé tváře a přece tak cizí. Krásné datum 10. 10. si odnesu jako jedno z nejúžasnějších z tomhle krušném roce – po 10 dlouhých letech se sešli v hojném počtu 15 osob (nemýlím-li se) příslušníci někdejší 9.B základní školy Hostýnská. Nebyl to sice plný stav, ale dosti úctyhodný.
Bohužel jsem dorazil s klasickým – tentokrát téměř tříhodinovým – zpožděním, ale neštěstí mi ještě nikdo neutekl a podařilo se mi téměř všechny vyzpovídat, jak se mají, co vystudovali, co dělají, kde žijí a u některým se trochu pošťourat v jejich 13. komnatách :)
Setkání i všichni přítomní mě velmi překvapili. Bez jediné výjimky byli všichni naprosto úžasní, otevření a sdílní a tak se kecalo až do pozdních nočních hodin, krásně se prodrbali všichni nepřítomní a holkám to moc slušelo.
Na sraz jsem šel se sebejistým odhadem, že nejméně polovina přítomných už bude vdaných/ženatých, se závazky. Kupodivu ne.
Škoda jen, že mi z tolika nadějných fotografií vyšlo jen opravdu několik málo dobrých.
Je těžko líčit atmosféru srazu těm, kteří se nezúčastnili a zbytečné zúčastněným.
Proto přeji všem nadějným doktorům, architektům, technikům, manažerům, ošetřovatelům, geodetům, asistentům, hudebníkům, učitelům a kuchařům, ať jim jejich svěřenci dělají jen samou radost, podřízení nezlobí, pacienti nestrkají packy kam nemají, soutěže vychází, symfonie ladně znějí, Zyxely drží, těsta kynou a měrné body nemizí!
Do Vánoc se těším na další sraz!