Krysáááááá!

Tak jsem dnes o půj jedné ráno konečně chytil potkana.

A to jsme s kolegou ještě relativně brzo (již ve 21:30) jeli z práce domů, prý abychom šli spát dřív, aby se ráno lépe a dřív (již v 6:12) vstávalo. Cestou jsme se stavili v Hypernově a koupili něco k večeři – a pytlík buráků.

Na rozdíl od jeho předchůdců, můj současný potkánek je zlatíčko – nekouše, neutíká, kamarádí se. V dobré vůli, že ho nakrmím, jsem otevřel dvířka u klece. Byl ve své boudičce, jen vystrčil hlavičku. Dvířka jsem nechal a šel do koupelny vyměnit mu vodičku. Pak už mu z boudičky hlavička nekoukala – asi spal dál.

Nespal, čile mi během okanžilu zdrhnul a kamsi zalezl.

Do teď stále nevím, kde byl skoro dvě hodiny v naprosté tichosti zalezlý. Přehrabal jsem všechny kouty, pokoj během hledání doznal řádného úklidu, ale nikde po něm ani památky, kromě jednoho bobku pod postelí. Objevil se najednou sám – přišel za mnou, asi mu bylo smutno.

Na druhou stranu – při hledání jsem našel spoustu věcí, které jsem již dávno považoval za ztracené. A taky poklidil nejhorší svinec z podlahy. A zjistil jsem, že mám v bytě celkem 8 plnohodnotných (i když někdy notně zastaralých) počítačů. Stálo to za to.

Potěšte svého potkánka

Potkani jsou úžasná inteligentní zvířátka. Tak jako psům se dávají za odměnu piškoty nebo suchary, potkani milují cvrčky, housenky či jinou havěť.

Dnes byla teplá noc a otevřeným oknem do pokoje nalétaly můry nechaje se vábit magickým světlem z monitoru. Byly veliké, šťavnaté a bylo jich osm. Potkan teď spokojeně tráví ve svém domečku.