Bělehradská v plamenech

Zrovna, když si člověk začne říkat, že stráví poklidný večer, stane se něco, co myšlenku na nudu parádně rozptýlí.

Sirény sanitek a hasičských vozů nejsou ničím výjimečným. Nevím proč, ale když se dnes v noci sanitky ozvaly za okny, dostal jsem neodolatelnou chuť je zkusit natočit na digitální foťák. Původní myšlenka byla zachytit průjezd vozů od Wonkova mostu kamsi za obzor. Jaké však bylo mé překvapení, když vozy zahnuly k našemu domu a zastavily u něj.

Výsledné video:

Omluvte doslova mizernou kvalitu, nečekal jsem, že se tak přiblíží a foťák není stavěn pro noční točení.

Zdálo se, že nikdo nevěděl, co se děje. Nebylo nic cítit, a ani světla lamp nehalil dým. Mezitím z vozů vyskákali hasiči a hnali se do domu. Tou dobou už bylo jemně cítit „vůni“ ohně.

Znáte mě, jsem bába zvědavá, tohle si nemůžu nechat ujít. Vzal jsem klíče a v přezůvkách jsem vyběhl sledovat akci zblízka. Jízdu výtahem jsem zavrhnul, schodiště bylo bezpečnější. Zdánlivě.

Svoji snahu proběhnout kouřem zpětně hodnotím jako pěknou kravinu. Ale co, už se stalo, prostě jsem do toho vběhnul se zadrženým dechem, který mi měl teoreticky stačit na celou cestu ven. Avšak po cestě se ke mně přidal postarší pán, který zjevně také pln zvědavosti jal se koukat odborníkům pod ruce.

Když jsem pod schodištěm otevřel dveře do hlavní chodby, vyvylil se dým tak hustý, že přes něj nebylo vidět ani na východové dveře o dva metry dál.

Venku se už zvědavci sbíhali jak slepice na zob.

Hasiči zmateně hledali hlavní uzávěr vody a plynu a majitele domu.

Vzduch se pomalu plnil smradem spáleného plastu. Hasiči začali vynášet doutnající příčiny požáru a svou práci dokonávali na světle pouličních lamp.

Z domu se valily stovky litrů vody. To snad nemůžou mít hasiči na svědomí – a jak se později ukazuje, ani nemají. Z okolí domu se stává jedno velké brouzdaliště.

Po čtvrt hodině se situace začala uklidňovat. Hasiči zjevně dostali všechno pod svoji kontrolu a začali uklízet. Pomocí ventilátoru začali vyhánět z domu dým a vynášet poslední zbytky ohořelého nábytku.

Po odjezdu hasičů (a mojí krátké návštěvě restaurace na zrelaxování) nastal čas na zhodnocení škod a vůbec zdokumentování do té doby nepřístupných míst.

Před vchodem skončila hromádka dříví, které někomu kdysi v minulosti dávalo hodně pohodlí. Podlaha byla stále několik milimetrů zatopena vodou plnou ohořelých škvarků a sutin.

Najít epicentrum požáru nebylo těžké. Cestou k němu stěny tmavly, ze zdí sálalo teplo a všudypřítomné plasty dostávaly zajímavější tvary.

Přímo na místě požáru byly popraskané obklady, upálené dřevěné příčky na stropě, izolace kabelů – a hlavně – probálené plastové vodovodní porubí. Za stropu crčela voda.

Vodou nasálké prostředí a opálení izolace vytvářela dosti nebezpečné prostředí. Podařilo se mi zachytit výboje ve schodišťovém relé (pouze zvukem).

Závěrečná bilance

Vzhledem k tomu, že před necelým měsícem byli všichni nájemníci důrazně žádáni, aby z chodby a dalších společných prostor odstranili veškerý nábytek, měl by být za tuto havárii někdo hnán k zodpovědnosti.

Nejvíce nepříjemný jest fakt, že nám byla zastavena voda i topení a tak si nemůžeme smýt zápach kouře z těla a ani mokré věci usušit. Paráda.