Po nočním požáru (viz předchozí článek) zůstává v ústech mdlá pachuť ohně.V noci spánek nestál za nic. Zápach, hukot požární ventilace a žízeň nedovolovaly usnout.
Nejhorší snad byla žízeň, kterou nebylo čím zhasit. V poslední době nekupuju minerálky, protože jsem zjistil, že voda z kohoutku mi opravdu chutná. V lednici zůstalo poslední Frisco, u topení stála PETka se zvětralým pivem z poslední oslavy. Jednoho bylo málo, druhé se nedalo pozřít.
Navíc jsem slíbil, že fotky zkompletuju a předám pro Pardubické noviny. Do čtyř hodin do rána bylo co dělat.
Hned po probuzení jsem běžel pro vodu.
Opravy už byly v plném proudu. Z celé noci mám pocit, že tohle je jediná věc, ve které se zatím neprojevilo lajdáctví lidské práce.
Jdu se někam osprchovat a jít si žehlit ranní absenci ve škole. Paráda.