Jak jsem začal, tak jsem taky skončil. S Pardubicema.
Po náročném stěhování jsem opět doma, tentokrát už ve svém vlastním bytě, téměř v samotném centru Prahy. Je to velká změna po té, co jsem bydlel tři roky na okraji města, pod oknem mi běhaly koně, v dálce bylo slyšet mečení koz a bečení ovcí a romantiku venkova uměl občas narušit jen hluk z blízkého letiště.
Tak jdu žít…
Původně jsem se to snažil tak trochu tajit, ale po dnešku mám pocit, že to stejně všichni vědí, tak tedy veřejně:
Ano, odcházím z Pardubic. Ne dnes, ne ani zítra, ale brzo. Důvod je prostý – lidi.
Od poloviny loňského roku opouštějí Pardubice všichni mí přátelé, kolegové i slečna sousedka (sousedka se teda z Irska vrátila zpět, to mi statistiku trochu kazí, nojo :)
Večery v Pardubicích se tak stávají den ode dne chmurnější a smutnější, protože není pořádně koho vytáhnout na pivko.
Naopak v Praze řeším povětšinou problém přesně opačný – ostatní jsou v bilcu, zatímco já sedím zalezlý v Pardubicích. Pokračování textu Odcházím z Pardubic
Dnes se v Pardubicích v hokejové ČEZ aréně konalo veřejné projednávání projektu tzv. „Modernizace spalovny průmyslových odpadů, Provozovna Pardubice“. Jedná se v Pardubickém kraji o velmi bouřlivé téma, očekávala se účast cca 5000 lidí a bouřlivé reakce.
Podobná hnutí a aktivity mě běžně nechávají chladným, ale toto téma je už v posledních dnech tak rozvířené, až kontroverzní, že jsem neodolal a musel jsem se jít na projednávání podívat. Osobně se mi projekt spalovny v takové blízkosti také nelíbí, takže nakonec to nebyla jen moje zvědavost – šel jsem svojí přítomností vzkázat také své „ne“.
Má očekávání nebyla jinak vysoká, tušil jsem splašené výkřiky, explicitní plivání prázdných argumentů a projev davového šílenství. Očekával jsem, že nadpoloviční většina přítomných v davu si půjde jen zakřičet „na ty bohatý šmejdy“ a zatímco dole bude probíhat snaha o jednání, zatímco v tribunách se bude ozývat scestné skandování. Pokračování textu Jak jsem protestoval proti spalovně
Každý máme své sny. Malé, velké, i ty, o kterých víme, že se o nich může jen snít, ale nikdy jich nedosáhneme (jako třeba, že nám narostou křídla a proletíme se nad údolím, a jiné).
Asi před třemi lety jsem na návštěvě u kamaráda procházel jeho fotky a našel jsem jednu, kde seděl na velmi zvláštním můstku přes potok. V prvním okamžiku jsem si myslel, že je to lávka pro železniční koleje – konstrukce byla dle odhadu přes metr vysoká a působila obzvlášť mohutně. Kamarád mi řekl, to je „akvadukt“, ale v tu chvíli jsem o tom nepřemýšlel a v hlavě mi utkvělo jen, že je to slovo velmi podobné viaduktu, ale viadukt to není.
Po nějaké chvíli jsem si na to opět vzpomněl a zeptal jsem se na rozdíl akvaduktu a viaduktu a zmohl jsem se jen na užaslé „COŽE?“, když mi řekl, že akvadukt je vlastně takový vodní most, tedy nahoře nechodí lidi, nejezdí auta, kola ani vlaky, ale teče tam poklidně voda. A pod tím vším si vesele teče úplně jiný potok. Pokračování textu Splněný sen – návštěva Semínského akvaduktu
Snad všichni Pardubáci a sousta náhodných turistů, kteří do Pardubic zavítali, znají legendární démonickou postavu – Krychliče.
Krychlič je muž kolem 60 let, jehož velmi výrazným rysem je neskrývaně umělý účes vytvarovaný do tvaru krychle a obličejem natolik zapudrovaným, že vypadá téměř jako maska. Krychlič je pro mnoho lidí velkou tajemnou otázkou, neboť jeho vzhled a vzpřímený a strnulý postoj u nich vzbuzuje strach, odstup a velké předsudky.
Krychlič se nepravidelně, ale velmi často zdržuje v hale pardubického hlavního nádraží a zřídka jej lze také potkat v MHD, na třídě Míru.
Krychličova minulost je pro společnost velkým tajemnem, tvoří se různý mýty a všeljaké protichůdné fámy. Bohužel spousta z nich je pravděpodobně pouze snůška předsudků, protože jsem nenašel nikoho, kdo by taková tvrzení nějak rozumně potvrdil. Pokračování textu Krychlič, legenda Pardubic a další
Že rád ponocuji, je všeobecně známo. Avšak od té doby, co máme kancelář, objevil jsem nový zážitek. Pozorování Pardubic z nejvyšších pater prosklené budovy přímo v samotném centru města. Jedná se o palác Magnum, významně převyšuje všechny budovy v okolí, díky čemu nabízí jedinečný výhled na daleký horizont.
Ještě lepší je když se navíc ještě spustí déšť či přímo prudká bouře, je to fantastcká podívaná.
Vedle našich kanceláří ješte minulý týden stály tři vysoké jeřáby. Nepříliš známým faktem je, že když se nepracuje a nebo právě při bouřích se musí jeřáby uvolnit, aby se mohly otáčet po větru. Pohled na rotující několikatunové kolosy ve mě vyvolává zvláštní filosofické uvolnění. Pokračování textu Srna ve městě
To jsem si takhle jednou v 5 ráno v kanceláři vzpomněl, že by bylo prima jet se domů na pár hodin vyspat. IDOS mi našel přívětivý spoj, krásně mi časově vycházel tak, že se v klidu sbalím a dojdu na zastávku. A kdyby mi snad měl tento spoj ujet, 4 minutky poté jede další.
Jenže zrovinka toho dne ráno stavbaři začali strhávat kontroverzní lávku u Tesca (komentuje: Český rozhlas, Strana zelených, či ČTK na Archiwebu), hromadná doprava byla vedena oklikou bez zajištění náhradní dopravy a Dopravní podnik se neobtěžoval o výluce informovat na neobsloužených zastávkách. Pokračování textu Autobusem na Svítkov II.
Mým klientům a partnerům umožňuji využívat některé služby poskytované z mého účtu na hostingu. Jednou z takových služeb je umístění některých doplňků stránek (videa, fotky, ap.) na rychlejší hosting, než je zbytek webu. Velikou výhodu spatřuji v tom, že tyto služby mohu monitorovat a spravovat jednotně.Příkladem takové slžby je třeba vložené video do prezentace Plzeňských ohýnků.Po delší době jsem se zašel podívat na statistiky návštěvnosti a nestačil jsem se divit. Služby byly neúměrně zneužívané více erotickými weby.
Pokračování textu Jak jsem si zaškodil
V naprosté tichosti (z blogerského hlediska) jsem se nedávno přestěhoval z Polabin na Svítkov. Ohromnou radost mi udělalo, že nyní není v domě nutné krýt svoji identitu a obecně tajit svoji přesnou adresu. Konečně mohu zplných plic křičet: Dubová 1009, Pardubice-Svítkov, 530 06 (adresa je již neplatná) a zvonek se schránkou polepit svým jménem.Radost mi trochu kalí, že již nejsem v odlehlém centru Pardubic, ale je to spíše prdel Pardubic. Navíc bydlíme na samém konci Svítkova. K nádraží pěšky skoro půl hodiny.Dopravní spoj tu zajišťují 4 autobusové linky s intervaly od 10 do 60 minut. S tím vším jsem počítal už, když jsem se stěhoval.Něco jsem však opravdu nečekal.
Pokračování textu Autobusem na Svítkov
