Nejsem všímavej, ale někdy si všimnu

Asi toho budu časem litovat, ale chtěl bych se se svými čtenáři podělit o jednu svoji vlastnost, se kterou bojuju.Jako každé malé dítě jsem byl i já hodně zvídavej, pořád jsem se někoho ptal „proč?“. Chvíli jsem odpovědi dostával, ale po nějaké době začala převažovat jedna odpověď: „Prostě to tak je, no!“Později jsem si všímal, když bylo něco jinak, než obvykle. Pochlubil jsem se tím, na co jsem přišel a vrátilo se mi „No a co?“, nebo „Ne, takhle to bylo celou dobu.“ A tak se člověk naučí se neptat.
Pokračování textu Nejsem všímavej, ale někdy si všimnu

Jak jsem uklízel kuchyň

Umyl jsem nádobí od večeře, uklidil a vytřel linku, z prkýnka (nebo spíš prkna) jsem neumě sklepal drobky nejen do koše tak, že drobky byly všude kolem. Tak jsem smetáčkem drobky shromáždil v úhlednou hromádku v prostředku místnosti, už už jsem odkládal smetáček, když v tom vidím támhle takový chomáček prachu. Když byl chomáček na úpatí hromádky ostatního smeteného odpadu, zahlédl jsem jiný chuchvalec o kus dál. A pak další. A další.
Pokračování textu Jak jsem uklízel kuchyň