Jak jsem uklízel kuchyň

Umyl jsem nádobí od večeře, uklidil a vytřel linku, z prkýnka (nebo spíš prkna) jsem neumě sklepal drobky nejen do koše tak, že drobky byly všude kolem. Tak jsem smetáčkem drobky shromáždil v úhlednou hromádku v prostředku místnosti, už už jsem odkládal smetáček, když v tom vidím támhle takový chomáček prachu. Když byl chomáček na úpatí hromádky ostatního smeteného odpadu, zahlédl jsem jiný chuchvalec o kus dál. A pak další. A další.

Chvíli jsem takhle cvičil po kuchyni, nenápadně jsem se přesouval do obýváku a byl jsem jak Jeníček bez Mařenky, když se od Ježibaby vracel cestičkou z drobečků.

U pohovky jsem seknul smetáčkem a šel jsem zpátky do kuchyně zastrkat zpátky všechno, co muselo uhnout smetáčkové extravaganci. Kuchyň se leskla, fantastický dojem kazil odpadkový koš z něhož vyhozené sardinky v oleji smrděly jak domovník v rybárně a ani přeplněné bedny na tříděný odpad nepřidávaly mé námaze na výsledném efektu.

Bylo 22 hodin, čas nočního klidu právě započal. Ale to já ne, prostě se to musí vynést teď a žádné až ráno. Prostě teď a hotovo!

Byly to celkem 3 nádoby. Plast, papír, smíšený odpad. Jo a ještě jedna banánová krabice ještě od stěhování a jedna sklenice od malého šampusu, která půjde do tříděného skla.

Krabice jsem na chodbě pěkně poskládal na sebe, na samý vrchol jsem posadil do koše k sardinkám tu šampusku a šel se přezout.

Prááásk!

Pyramida se poroučela a šampuska sebou z bezmála metrové výšky flákla na dlaždičky. Nerozbila se, ale o to větší to pro sousedy byla adrenalinová bomba.

Říkal jsem tu už něco o sardinkách? Ty byly taky nahoře v koši. Načatá plechovka ryb naložených v olejíčku.

Už chápete? Olej, metrová výška, pád, dlaždičky – dále následuje trocha nauky o využití kinetické energie při dopadu tekutiny na pevné těleso.

Bylo to všude. Tedy alespoň všude v rámci podlahy, stěny byly ušetřeny.

Nemyslel jsem, že budu dneska ještě vytírat podlahu. Domovník v rybárně se z naší kuchyně přesunul na chodbu. Teď každý bude cítit sardinky, jen co vystrčí nos ze dveří – a to doslova.

Zbývalo se teda stále ještě vypořádat s odpadem. Jsa poučen, pobral jsem nádoby a krabici a po schodech sestupoval do přízemí.

V poslední zatáčce na schodišti vyklouzla bedna s papíry a s rachotem srolovala poslední část schodiště až k protější stěně.

Tím jsem popřál dobrou noc i sousedům v přízemí, posbíral to a zbytek cesty jsem šel několikrát a odnášel po jednom.

1 komentář u „Jak jsem uklízel kuchyň“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *