Letos o prázdninách proběhl už druhý letní tábor, kterého jsem se nezúčastnil. Po 15 letech, kdy jsem z táborových akci nevynechal od svého dětství ani den, to je pro moji táborovou dušičku velká rána.
Může to vypadat, že jsem o tábory ztratil zájem, ale jen to nestíhám. Léto je vždy velmi rušný termín a přestože si dopředu naplánuji volno a prostor, urgentní práce a problémy vždy celé tři týdny úspěšně zabijí.
Jenže ono už se taky není moc kam vracet. Za poslední dva roky nastalo tolik změn… to, co mě lákalo nejvíce, už také není. Moje nejoblíbenější pětice svěřenců (Martin, Fána, Lucka, Gabča a Májka) už postupně slaví osumnáctiny jeden po druhém, a na táborech bych je už stejně nepotkal.
Když jsem byl na táboře naposledy, nic nefungovalo jak mělo. Romantika společných ohňů se vytratila, dospělí trávili večery raději u sklenky něčeho ostřejšího, spolupráci vystřídaly hádky a vůbec…
Ále co, hlavně že je na co vzpomínat!
Ale stejně mi to chybí.