Odcizené autorství podruhé – tentokrát fotografie

Zhruba před měsícem jsem psal na blogu článek o panu Ženíškovi, webu m49web a krádeži našich firemních textů – nejnáročnější částí celé naší prezentační prestiže.

Nyní jde relativně o prkotinu – avšak s drobným rozdílem – moje práce se bez mého vědomí dostala až do novinových stánků :)

Dnes v 10 hodin dopoledne byla oficiálně otevřena současná největší moderní dominanta Pardubic – palác Magnum. Pan Ing. Toman, hejtman pardubického kraje, se v proslovu chlubil, jak je tato budova, tento den a tento krok pro Pardubice nesmírně důležitý krok v rozvoji města a celou akci sledovalo několik kamer a zachytávalo nespočet fotografů.

Očekával jsem, že taková událost oběhne během několika hodin všechny známé deníky a ve snaze nalézt někde fotku či video s mojí maličkostí jsem zběsile prohledával internet (vím vím, jsem jak malej).

Google mlčel, a kromě krátké zmatené zmínky na webu Českého rozhlasu se nikde neobjevila ani po deseti hodinách žádná informace, což bylo vzhledem k opěvované důležitosti tohoto kroku zarážející.

UPDATE 18. 10. 4:02: První článek o otevření vyšel právě na webu Pardubického deníku. Ve fotogalerii máme s Koldou a Ilonou věnovanou celou jednu krásnou fotku. WOW!

Při prohledávání Pardubického deníku mě na titulce zaujal úderný nadpis jednoho článku.

Nadpis zmiňovaného článku
Nadpis zmiňovaného článku

Zaradoval jsem se, protože tento pokutový lísteček jsem viděl asi před dvěma měsíci na vlastní oči na autě zaparkovaném právě před palácem Magnum.

Jenže po otevření odkazovaného článku „KURIOZITA: Zákaz vězdu, stálo na policejním bločku“ jsem ihned poznal fotografii v článku. Byla moje.

Ať jdu kam jdu, stále u sebe nosím malý kompaktní foťáček SONY a ani tentokrát jsem si příležitost nenechal ujít a výsledek jsem následně zaslal na Roumena (výsledná fotka).

Jenže v článku v Pardubickém deníku nebyl jako zdroj uveden ani Roumen, ani internet, jak se běžně v podobných situacích uvádí, ale – cituji – (zkráceno): „Do redakce … přinesl jeden z občanů policejní papírek, který vyfasoval, když vjel na třídu Míru…“.

Smutné je, že dotyčný byl takový amatér, že fotografii z Roumena pravděpodobně vytiskl a pak osobně do redakce opravdu donesl k oskenování, pročež velmi silně utrpěna na kvalitě. Hloupé, hloupé, hloupé.

Výsledek náročného procesu, kterým fotografie prošla. V tomto stavu byla publikována i v tisku (čtěte dále).
Žalostný výsledek náročného procesu, kterým fotografie prošla. V tomto stavu byla publikována i v tisku (čtěte dále). Zdroj: pardubicky.denik.cz
Originál fotografie před korekturou
Originál fotografie před korekturou

Velmi mě však pobavilo zjištění, že zmíněný článek je pouze zrcadlem tisku prodávaného v novinových stáncích a tato fotografie byla jako Kuriozita dne dominantou 4. strany.

Strana 4. deníku ze dne 17. 10. 2008. Zdroj: epaper.denik.cz
Strana 4. deníku ze dne 17. 10. 2008. Zdroj: epaper.denik.cz
Detail tištěného článku. Zdroj: epaper.denik.cz
Detail tištěného článku. Zdroj: epaper.denik.cz

Poučení

Běžně, když kamkoliv poskytuji svoje fotografie – ať už na Roumena, nebo i třeba kamarádům -, vždy si dávám záležet, aby v dolním rohu fotografie byla viditelná decentní informace o mé osobě (např.: bukaJ 2008).

Dělám to jednak právě pro eliminaci podobných situací a také, protože i já sám mám rád, když se autor pod svoji práci podepíše a stojí si za ní. Tvorbu opatřenou signaturou považuji za důvěryhodnější, než náhodný amatérský ústřel neznámého anonyma.

Příklady takto opatřených snímků lze najít například právě na Roumenovi:

Ale zrovna u fotografie s pokutou jsem uvažoval, že nemusí být moje jméno všude, že je to možná hloupý zvyk a tak jsem fotku publikoval bez podpisu. Ale už vím, že podepsat se není hloupý zvyk a podpisem si nejen očůrávám svůj patníček, ale hlavně tak přijímám za daný předmět zodpovědnost.

Tolik teda jako vysvětlení všem vzdychalům, kteří moje značky na fotografiích kritizují jako znehodnocování díla.