Jsem schopný usnout a spát téměř kdekoliv, ale nejlépe se mi usíná na dvou místech: v mé teplé posteli s třemi dekami (vysvětlím možná jindy) a během noční jízdy vlakem.
Jel jsem tak i dnes v noci do Pardubic vlakem Ex 141 Beskyd s odjezdem z Prahy v 4:08. Celou cestu jsem lehce dřímal a někde u zastávky Pardubice-Opočínek mě probudilo jemné zašustění igelitky, kterou jsem měl pod hlavou. Otevřel jsem oči a nade mnou se skláněl špinavý cikán (chcete-li neumytý Rom). Jak mě spatřil, začal na mě polocikánštinou huhlat: „kámo, nemáš oheň?“. Vyrazil jsem ho z kupé, spočítal si věci a došel jsem k závěru, že mi nechybí nic.
Ve zbývajících 5 minutách cesty jsem přemýšlel, jestli se mě pokusil okrást, nebo opravdu se mě jen nešikovně pokoušel budit. Zní to hloupě, ale on si opravdu počínal tak zkušeně, že mě zmátl a situaci jsem nedokázal jednoznačně vyhodnotit. Teprve v posledních dvou minutách cesty jsem zaslechl cestujícího z vedlejšího kupé, kterak průvodčímu hlásil, že toho šmejda přistihl při pokusu od odcizení jeho peněženky.
S průvodčím jsme se vydali ve vlaku po směru, kterým šmejd odešel, ale už jsme ho nenašli, protože vlak zastavil v Pardubicích a – jak jsem později zjistil – ti Romové vystoupili druhou stranou a schovali se na schodišti vedlejšího nástupiště. Bohužel zahlédli, že jsem jsem zpozoroval.
Došel jsem na policejní stanici v nádražní budově, ale uběhlo dobrých 5 minut, než jsem se s policicty dostal zpět na místo, kde byli naposledy spatřeni a mezitím stihli utéci, nebo spíše nastoupit do rychlíku zpět na Prahu.
V tomto příběhu chybí ten šťastný konec, kdy by byli pachatelé zadrženi, prohledáni a prokázalo by se, že skutečně nemají čisté svědomí. Alespoň jsem si s policisty prošel nádraží, informoval jsem se na oblíbené praktiky takovýchto zlodějíčků, postupy jak se jim bránit a především, jak postupovat v případě, že jste již byli okradeni, nebo svědky (pokusu o) odcizení vaší nebo cizí věci.
Tolik v dalším článku.