Jak jsem protestoval proti spalovně

Dnes se v Pardubicích  v hokejové ČEZ aréně konalo veřejné projednávání projektu tzv. „Modernizace spalovny průmyslových odpadů, Provozovna Pardubice“. Jedná se v Pardubickém kraji o velmi bouřlivé téma, očekávala se účast cca 5000 lidí a bouřlivé reakce.

Podobná hnutí a aktivity mě běžně nechávají chladným, ale toto téma je už v posledních dnech tak rozvířené, až kontroverzní, že jsem neodolal a musel jsem se jít na projednávání podívat. Osobně se mi projekt spalovny v takové blízkosti také nelíbí, takže nakonec to nebyla jen moje zvědavost – šel jsem svojí přítomností vzkázat také své „ne“.

Má očekávání nebyla jinak vysoká, tušil jsem splašené výkřiky, explicitní plivání prázdných argumentů a projev davového šílenství. Očekával jsem, že nadpoloviční většina přítomných v davu si půjde jen zakřičet „na ty bohatý šmejdy“ a zatímco dole bude probíhat snaha o jednání, zatímco v tribunách se bude ozývat scestné skandování. Pokračování textu Jak jsem protestoval proti spalovně

O neúčelné pomoci

Když chodím provádět údržbu počítačů, někteří klienti mají zvláštní potřebu usnadňovat mi práci tím, že se pokusí sami udělat část práce. Není podstatné, zda se snaží opravdu ušetřit můj čas, svoje peníze, nebo se snaží udělat dojem vlastní odborné způsobilosti. Mnohdy svým neodborným zásahem způsobí víc škody, než užitku a naopak mi mnoho práce přidělají.

V první řadě vás žádám, nic nemažte! Setkávám se s tím, že je počítač před moji návštěvou velmi důsledně vyčištěn různými Ultra-Cool-Clean čistícími programy. Abych však dokázal úspěšně rozpoznat problém, potřebuji sledovat stopy, které jsou pro moji práci velmi cenné.

„Když mi žena řekla, že Vám volala, tak jsem vám to tu připravil, abyste měl všechno snadnější.“

Je to podobné, jako přijít k doktorovi s tím, že máte chřipku, ale ráno jste si vzali pár prášků, které brával dědeček, když ještě žil, „tak mě tu máte, pane doktore, jsem připravený“.

Pokud čekáte návštěvu odborníka, nesnažte se udělat dojem, ale raději připravte to, co je opravdu důležité, zejména:

  • podklady od počítače, jako dodací listy, popis počítače, datum prodeje – abych mohl snadno odhadnout, co počítač obsahuje a zda není ještě v záruce,
  • doklady a seznam koupených programů – abych věděl, co je třeba „chránit“ a co vše může chování počítače ovlivňovat,
  • seznam lidí, kteří s počítačem pracují, mají v něm účet, nebo data
  • všechny diskety a CD a další programy, které jste k počítači dostali, zejména ovladače, instalační programy atd. – aby bylo možné co nejrychleji provést přeinstalování problémových částí počítače,
  • seznam všech problémů, které vás trápí – abychom nemuseli na místě tápat,
  • seznam všech věcí, které byste rádi zavedli, případně co nejpřesnější popis programů, které myslíte, že by pro vás mohly být užitečné,
  • přesný, ale opravdu přesný popis chybových hlášení, kterými počítač neustále obtěžuje – věřte mi, že opravdu nestačí „pořád to ukazovalo chybu, že chybí nějaký… to, no… no něco, no, vy už určitě budete vědět“. Jediné, co mnohdy mám k dispoziti je právě ta chybová hláška a bez ní nemůžu zjistit, kde je problém. Třeba to vyfoťte, jestli se vám nechce opisovat.
  • Projděte si data v počítači a poznamenejte si, které data jsou pro vás důležitá – v některých případech je třeba položit oběti a smazat nepotřebná data a naopak se nic nesmí stát důležitým dokumentům.

Strach z Facebooku

Pokud ještě „nejste na Facebooku“, určitě jste o něm již slyšeli. V České republice nyní zažívá velký boom a denně počet jeho českých uživatelů roste o tisíce.

V posledním měsíci jsem měl možnost mluvit osobně s větším množstvím svých přátel a pro zajímavost jsem zjišťoval, jaké mají názory na Facebook lidé ve věku 15 – 30 let.

Názory na Facebook se různí, ale vesměs mí přátele svými názory tvoří několik málo rozdílných skupin.

První skupina jsou aktivní uživatelé Facebooku, tito svůj účet již mají a mnozí jej aktivně využívají. Většina jej využívá pro sdílení fotek a zajímavostí, ale jsou i tací, kteří denně „otočí“ desítky statusů typu: „udělala jsem si oběd a právě žvýkám první knedlík“ … „už jím druhý, ale ten první byl lepší„. Tato skupinka uživatelů patří mezi spokojené a v tomto článku se jimi nebudu dále zabývat.

Pokračování textu Strach z Facebooku

Nechcete odvirovat nebo zrychlit Váš počítač?

V dobách začátků mé kariéry IT odborníka – dá-li se to tak nazývat –  mě nejvíce zaměstnávaly práce u klientů, kdy jsem jejich domácí nebo kancelářské počítače ladil přímo na místě.

Správu sítí jsem až na několik výjimek před několika lety pověsil na hřebík a dnes mě živí trochu jiná práce ve společnosti Koldasoft, s.r.o.

Přesto i nadále pro vybrané klienty vzácně  zaskočím na návštěvu tuhle a tamhle nějakou maličkost dopilovat k dokonalosti.

Miluju tyhle návštěvy, jsou mojí tajnou drogu. Je to úžasná sonda do životů těch lidí, protože na rozdíl od jakékoliv jiné profese v drtivé většině případů počátek práce spočívá ve spuštění testů, které trvají několik desítek minut, během kterých mám čas nerušeně pozorovat běh cizích životů.

Víte, kdybych byl třeba instalatér, nikdy bych nezískal tolik času k dobru. A kdybych zašel na osobní přátelskou návštěvu, tak bych svojí přítomností narušil běžné chody domácnosti, lidé by se kolem mne shlukli a snažili by se mi dělat společnost, místo aby přirozeně žili dál.

Když však zalezu někam do kouta k počítači a řeknu, že za dvě tři hodiny budu znát výsledek, tak dostanu zásobu jídla a pití, jsem ponechán o samotě a chod domácnosti se rozjede téměř tak, jako bych tam nebyl.

Začne se vařit, uklízet, plánovat další den, nebo se naopak probírá den uplynulý, děti píší úkoly, učí se, a tak dále.

Domácnosti takto navštěvuji ve večerních hodinách a naprosto nejlepší čas pro sledování běhu domácností je po 20. hodině, v létě ještě později.

Hrozně rád pozoruji chování lidí a zvířat v jejich přirozeném prostředí. A řídím se pravidlem „Poznej jejich domov a poznáš je.“ Člověk na ulici nebo v kanceláři není nikdy sám sebou natolik, jako doma. Mimo svůj byt lidé mohou snadno předstírat, že jsou někým jiným, než doopravdy jsou. Neumím slovy popsat a vlastně ani pořádně sám nevím, co přesně mi soukromí na lidi vyzradí, jen vím/cítím, že to tak je.

… přesto, napadá mě jedna věc, kterou sleduji – pořádek. Paradoxně přílišný pořádek vnímám spíše jako problém, než jako pozitivum. Zastávám názor, že dokonalý pořádek není efektivní ani praktický. Nikdy totiž není možné mít vše hotové a co není hotové, je rozpracované …a rozpracované by mělo rozpracované zůstat, dokud se nedokončí. Nemyslím mít tedy v bytě chlív a špínu, na druhou stranu když na stole leží pouze čistý papír a tužka, někde určitě něco nehraje.

Shrnu to tedy – tyhle pracovní návštěvy mám velmi rád a svých klientů si velmi vážím, ať už jsou z Prahy, Pardubic, nebo třeba z Horoušánek. Navíc po všech těch zážitcích je pěkné vidět na tváři hostitele radost, že se jim jejich domácí přítel (počítač) uzdravil a dokáže věci, o kterých do té doby nikdo z nich ani neslyšel. Tak vždy, když odcházím, zůstává na obou stranách naprostá spokojenost s výsledkem.

A opravdu jsem přesvědčen, že tuto práci odvádím dobře.

Nechcete také vyladit vašeho plechového miláčka? :)

Splněný sen – návštěva Semínského akvaduktu

Každý máme své sny. Malé, velké, i ty, o kterých víme, že se o nich může jen snít, ale nikdy jich nedosáhneme (jako třeba, že nám narostou křídla a proletíme se nad údolím, a jiné).

Asi před třemi lety jsem na návštěvě u kamaráda procházel jeho fotky a našel jsem jednu, kde seděl na velmi zvláštním můstku přes potok. V prvním okamžiku jsem si myslel, že je to lávka pro železniční koleje – konstrukce byla dle odhadu přes metr vysoká a působila obzvlášť mohutně. Kamarád mi řekl, to je „akvadukt“, ale v tu chvíli jsem o tom nepřemýšlel a v hlavě mi utkvělo jen, že je to slovo velmi podobné viaduktu, ale viadukt to není.

Po nějaké chvíli jsem si na to opět vzpomněl a zeptal jsem se na rozdíl akvaduktu a viaduktu a zmohl jsem se jen na užaslé „COŽE?“, když mi řekl, že akvadukt je vlastně takový vodní most, tedy nahoře nechodí lidi, nejezdí auta, kola ani vlaky, ale teče tam poklidně voda. A pod tím vším si vesele teče úplně jiný potok. Pokračování textu Splněný sen – návštěva Semínského akvaduktu

Jak si počínat, pokud jste obětí/svědky pokusu o okradení

V minulém článku jsem popisoval svoji hořkou zkušenost s cikánem, který se mě pokoušel okrást. Sám jsem dopadl celkem dobře, ale při pokusu o nahlášení jeho podezřelého chování jsem udělal tolik chyb, že ten šmejd naprosto bez problémů odešel, aniž by byl alespoň identifikován.

Proto bych rád sepsal několik kroků, které je dobré dodržet v podobných případech. Pokračování textu Jak si počínat, pokud jste obětí/svědky pokusu o okradení

Subdomény a komerční hostingy

Pokud vlastníte doménu (doménové jméno), jistě víte, že můžete využívat i tzv. subdomény (či poddomény), tedy dalších jmen, které rozšiřují původní doménové jméno. Například, pokud vlastníme doménu koldasoft.cz, můžeme zcela volně využívat odvozených domén jako třeba www.koldasoft.cz, či reference.koldasoft.cz a nebo cerberus.koldasoft.cz. Možnosti využití jsou široké. Více o doménové problematice najdete na Wikipedii.

V tomto článku bych se rád zamyslel nad realizací hostingu pro takovéto subdomény na webovém serveru. Zejména jejich správu a rozložení v souborové struktuře z pohledu správce webu. Pokračování textu Subdomény a komerční hostingy

ID nebo class?

Při kódování HTML (a nejen v něm) se často nesprávně zaměňují atributy ID a CLASS.

Velkou chybou je tyto atributy považovat za podobné, nebo dokonce zaměnitelné. A přesto se tomu tak děje, neboť pro začátečníky je jejich použití (tj. tagování elementů pro stylování v CSS) velmi podobné (#id nebo .class).

Ve skutečnosti mají téměř protichůdné chování. Pokračování textu ID nebo class?

Krychlič, legenda Pardubic a další

Tajemný Krychlič. Zdroj: Facebook.com
Tajemný Krychlič. Zdroj: Facebook.com

Snad všichni Pardubáci a sousta náhodných turistů, kteří do Pardubic zavítali, znají legendární démonickou postavu – Krychliče.

Krychlič je muž kolem 60 let, jehož velmi výrazným rysem je neskrývaně umělý účes vytvarovaný do tvaru krychle a obličejem natolik zapudrovaným, že vypadá téměř jako maska. Krychlič je pro mnoho lidí velkou tajemnou otázkou, neboť jeho vzhled a vzpřímený a strnulý postoj u nich vzbuzuje strach, odstup a velké předsudky.

Krychlič se nepravidelně, ale velmi často zdržuje v hale pardubického hlavního nádraží a zřídka jej lze také potkat v MHD, na třídě Míru.

Krychličova minulost je pro společnost velkým tajemnem, tvoří se různý mýty a všeljaké protichůdné fámy. Bohužel spousta z nich je pravděpodobně pouze snůška předsudků, protože jsem nenašel nikoho, kdo by taková tvrzení nějak rozumně potvrdil. Pokračování textu Krychlič, legenda Pardubic a další

Můžu se tě na něco zeptat?!

Můžu se tě na něco zeptat?“ je neuvěřitelně pitomá otázka. Přesto velice frekventovaná.

Jednak se totiž položením této otázky už ptáte a vlastně tak princip samotné otázky stavíte do podivného paradaoxu. Navíc na tuto otázku nelze stejně odpovědět hodnotně, pokud tázaný neví čeho se otázka týká – což ne vždy bývá z kontextu řeči patrné.

Vím, že je to pouhá fráze, jejíž původní význam už se změnil na úroveň společenského tanečku (viz David Grudl a jeho Společenské tanečky). Pravděpodobně tím pouze tazatel chce upoutat pozornost, tázaného připravit na osobní otázku a dost možní tím vyjádřit, že si citlivost otázky uvědomuje.

Pokud Vám někdy na mysl vyvztane podobné otázka, doporučuji:

  • neptat se, jestli se můžete zeptat, ale zeptat se na to, na co se zeptat chcete; nebo
  • místo této fráze raději říci: „Mám takovou otázku ohledně <předmět otázky>. Jestli o tom nechceš mluvit, budu to respektrovat. <Ihned poté položit otázku>“ Osobně toto považuji za nejlepší možný přístup s ohledem na tázaného.