Tuhle větu poslední dobou slyším dost často. Tak si článek přečtu, někdy se něco dozvím, jindy pochopím souvislosti věcí a dějů, jež už proběhly. Pak jdu do formuláře, vyplním jméno, e-mail, a začnu psát… psát… ehm, tedy… když ono to nějak nejde. Není co psát.
Pokračování textu A nech mi tam komentář
Jak jsem uklízel kuchyň
Umyl jsem nádobí od večeře, uklidil a vytřel linku, z prkýnka (nebo spíš prkna) jsem neumě sklepal drobky nejen do koše tak, že drobky byly všude kolem. Tak jsem smetáčkem drobky shromáždil v úhlednou hromádku v prostředku místnosti, už už jsem odkládal smetáček, když v tom vidím támhle takový chomáček prachu. Když byl chomáček na úpatí hromádky ostatního smeteného odpadu, zahlédl jsem jiný chuchvalec o kus dál. A pak další. A další.
Pokračování textu Jak jsem uklízel kuchyň
Jak chci začínat „Jak“
Kolda nedávno publikoval článek Jak každý můj příspěvek začíná „Jak …“ a shrnul tím jednu ze základních vlastností jeho blogu.
Pokračování textu Jak chci začínat „Jak“
Jak jsem si zaškodil
Mým klientům a partnerům umožňuji využívat některé služby poskytované z mého účtu na hostingu. Jednou z takových služeb je umístění některých doplňků stránek (videa, fotky, ap.) na rychlejší hosting, než je zbytek webu. Velikou výhodu spatřuji v tom, že tyto služby mohu monitorovat a spravovat jednotně.Příkladem takové slžby je třeba vložené video do prezentace Plzeňských ohýnků.Po delší době jsem se zašel podívat na statistiky návštěvnosti a nestačil jsem se divit. Služby byly neúměrně zneužívané více erotickými weby.
Pokračování textu Jak jsem si zaškodil
Válka blogerů, menstruační kalíšky a Google v akci
Nedávno jsem si v hlavě ujasnil, co od svého blogu očekávám a včera ráno jsem měl svoje nejkratší ublognutí – to už se ze mě asi stává pořádný bloger. Asi ano, protože dnes jsem zažil další – blogerům vlastní – situaci.
Pokračování textu Válka blogerů, menstruační kalíšky a Google v akci
Hned po ránu komár na ránu
To si takhle ráno příjdu domu po noční a sotva si sednu, začne mi bzučet u hlavy komár. No, nezabili byste ho?
Pokračování textu Hned po ránu komár na ránu
Můj blog je jak cedulky na přepážkách
Určitě jste si jich všimli. Je jich všude spousta. Na každém okénku bývá nejméně jedna, často mnohem víc polepených kam se jen vejdou.Třeba v Praze na Hlavním nádraží jsou skoro všude. „Nerozměňujeme“, „Jízdenky nevedeme“, „Zde nejsou dopravní informace“, „Here speak czech only. For English information…“
Pokračování textu Můj blog je jak cedulky na přepážkách
Když to nejde po dobrém
Zákon automechanika: „Každé nářadí se v určitou chvíli promění v kladivo.“
Pokračování textu Když to nejde po dobrém
Autobusem na Svítkov
V naprosté tichosti (z blogerského hlediska) jsem se nedávno přestěhoval z Polabin na Svítkov. Ohromnou radost mi udělalo, že nyní není v domě nutné krýt svoji identitu a obecně tajit svoji přesnou adresu. Konečně mohu zplných plic křičet: Dubová 1009, Pardubice-Svítkov, 530 06 (adresa je již neplatná) a zvonek se schránkou polepit svým jménem.Radost mi trochu kalí, že již nejsem v odlehlém centru Pardubic, ale je to spíše prdel Pardubic. Navíc bydlíme na samém konci Svítkova. K nádraží pěšky skoro půl hodiny.Dopravní spoj tu zajišťují 4 autobusové linky s intervaly od 10 do 60 minut. S tím vším jsem počítal už, když jsem se stěhoval.Něco jsem však opravdu nečekal.
Pokračování textu Autobusem na Svítkov
Miluju Pardubice
