Rubrika: Doprava

Co možná nevíte o jízdě vlakem

Víte, že můžete vyžít svůj chytrý telefon k nákupu jízdenky, namísto toho, abyste si na něm krátili čas při čekání ve frontě?

Aplikace Můj vlak je dostupná pro iPhone i Android už několik let, zaplatíte kreditní kartou. Pokud se bojíte používat kartu v mobilu, založte si účet a tam si můžete dobít kredit, za který na mobilu kliknutím koupíte lístek.

Je to spolehlivé? Jezdím vlakem několikrát týdně, od roku 2013 si kupuju lístek výhradně takto. S platností jízdenky nebyl nikdy problém.
Pokračování textu Co možná nevíte o jízdě vlakem

Jak jsem řídil opilý

Nesouhlasím s tvrzením „dám si jedno malý pivko, za půl hodinky budu v cajku“ a ze zásady prostě nepiju, když řídím.

Jednou jsem přesto sedl do za volant pěkně na šrot. Bylo to před pár lety,  začínal jsem bydlet v Pardubicích – Svítkově. Toho večera přišla nečekaná návštěva původem z dalekých krajů (BTW: chtělo by to někdy zopakovat, jestli to čtete :) ), slovo dalo slovo a ani si nepamatuji, jak jsem se dostal do postele.

Druhý den ráno na mě budík přes hodinu pokřikoval, první myšlenka po probuzení byla „Kruci jdu pozdě!“. Rychle jsem se oblékl a vyrazil jsem autem do města. Stres ze zpoždění a pořádné okno mi úplně zakryly vzpomínku na předchozí večer.

Jel jsem opilý a nevěděl jsem to. Pokračování textu Jak jsem řídil opilý

Splněný sen – návštěva Semínského akvaduktu

Každý máme své sny. Malé, velké, i ty, o kterých víme, že se o nich může jen snít, ale nikdy jich nedosáhneme (jako třeba, že nám narostou křídla a proletíme se nad údolím, a jiné).

Asi před třemi lety jsem na návštěvě u kamaráda procházel jeho fotky a našel jsem jednu, kde seděl na velmi zvláštním můstku přes potok. V prvním okamžiku jsem si myslel, že je to lávka pro železniční koleje – konstrukce byla dle odhadu přes metr vysoká a působila obzvlášť mohutně. Kamarád mi řekl, to je „akvadukt“, ale v tu chvíli jsem o tom nepřemýšlel a v hlavě mi utkvělo jen, že je to slovo velmi podobné viaduktu, ale viadukt to není.

Po nějaké chvíli jsem si na to opět vzpomněl a zeptal jsem se na rozdíl akvaduktu a viaduktu a zmohl jsem se jen na užaslé „COŽE?“, když mi řekl, že akvadukt je vlastně takový vodní most, tedy nahoře nechodí lidi, nejezdí auta, kola ani vlaky, ale teče tam poklidně voda. A pod tím vším si vesele teče úplně jiný potok. Pokračování textu Splněný sen – návštěva Semínského akvaduktu

Jak si počínat, pokud jste obětí/svědky pokusu o okradení

V minulém článku jsem popisoval svoji hořkou zkušenost s cikánem, který se mě pokoušel okrást. Sám jsem dopadl celkem dobře, ale při pokusu o nahlášení jeho podezřelého chování jsem udělal tolik chyb, že ten šmejd naprosto bez problémů odešel, aniž by byl alespoň identifikován.

Proto bych rád sepsal několik kroků, které je dobré dodržet v podobných případech. Pokračování textu Jak si počínat, pokud jste obětí/svědky pokusu o okradení

Okraden ve vlaku

Jsem schopný usnout a spát téměř kdekoliv, ale nejlépe se mi usíná na dvou místech: v mé teplé posteli s třemi dekami (vysvětlím možná jindy) a během noční jízdy vlakem.

Jel jsem tak i dnes v noci do Pardubic vlakem Ex 141 Beskyd s odjezdem z Prahy v 4:08. Celou cestu jsem lehce dřímal a někde u zastávky Pardubice-Opočínek mě probudilo jemné zašustění igelitky, kterou jsem měl pod hlavou. Otevřel jsem oči a nade mnou se skláněl špinavý cikán (chcete-li neumytý Rom). Jak mě spatřil, začal na mě polocikánštinou huhlat: „kámo, nemáš oheň?“. Vyrazil jsem ho z kupé, spočítal si věci a došel jsem k závěru, že mi nechybí nic.

Ve zbývajících 5 minutách cesty jsem přemýšlel, jestli se mě pokusil okrást, nebo opravdu se mě jen nešikovně pokoušel budit. Zní to hloupě, ale on si opravdu počínal tak zkušeně, že mě zmátl a situaci jsem nedokázal jednoznačně vyhodnotit. Teprve v posledních dvou minutách cesty jsem zaslechl cestujícího z vedlejšího kupé, kterak průvodčímu hlásil, že toho šmejda přistihl při pokusu od odcizení jeho peněženky. Pokračování textu Okraden ve vlaku

Kolíne, Kolíne

Moje auto (Škoda 105L – silná citová záležitost) vyvine rychlost přes 100 km/h leda tak volným pádem se strmé skály, proto považuji na ty vzácné vyjížďky Pardubice-Praha kupovat dálniční známku za nesmysl a jezdím tuto trasu po staré silnici, většinou přes Kutnou Horu.

Dnes v noci jsem na zpáteční cestě dostal neotřelý nápad zkusit na zpáteční cestě z Prahy novou nepoznanou cestu přes Kolín. Cesta do Kolína byla velmi příjemná. Zatímco „dvojka“, která spojuje Prahu s Kutnou Horou, se vyznačuje serpentinami, kopci a velmi špatnou kvalitou povrchu vozovky (Zásmuky obzvlášť), tak silnice č. 12 má velmi klidný průběh. Až do Kolína.

Musím konstatovat, že v Kolíně je dopravní orientační systém naprosto nezvládnutý. U vjezdu do města navedou řidiče cedulemi „Pardubice“ do centra Kolína, avšak v centru již k Pardubicím žádné cedule neukazují. U některých větších křižovatek dokonce orientační značení chybí zcela, případně navádí pouze k okolním malým obcím. Přitom cesta pro neznalého řidiče není zrovna triviální a nestačí městem po hlavní jen tak projet. Pokračování textu Kolíne, Kolíne

Srna ve městě

Že rád ponocuji, je všeobecně známo. Avšak od té doby, co máme kancelář, objevil jsem nový zážitek. Pozorování Pardubic z nejvyšších pater prosklené budovy přímo v samotném centru města. Jedná se o palác Magnum, významně převyšuje všechny budovy v okolí, díky čemu nabízí jedinečný výhled na daleký horizont.

Ještě lepší je když se navíc ještě spustí déšť či přímo prudká bouře, je to fantastcká podívaná.

Vedle našich kanceláří ješte minulý týden stály tři vysoké jeřáby. Nepříliš známým faktem je, že když se nepracuje a nebo právě při bouřích se musí jeřáby uvolnit, aby se mohly otáčet po větru. Pohled na rotující několikatunové kolosy ve mě vyvolává zvláštní filosofické uvolnění. Pokračování textu Srna ve městě

Autobusem na Svítkov II.

To jsem si takhle jednou v 5 ráno v kanceláři vzpomněl, že by bylo prima jet se domů na pár hodin vyspat. IDOS mi našel přívětivý spoj, krásně mi časově vycházel tak, že se v klidu sbalím a dojdu na zastávku. A kdyby mi snad měl tento spoj ujet, 4 minutky poté jede další.

Jenže zrovinka toho dne ráno stavbaři začali strhávat kontroverzní lávku u Tesca (komentuje: Český rozhlas, Strana zelených, či ČTK na Archiwebu), hromadná doprava byla vedena oklikou bez zajištění náhradní dopravy a Dopravní podnik se neobtěžoval o výluce informovat na neobsloužených zastávkách. Pokračování textu Autobusem na Svítkov II.

České dráhy mi vrátily automaty

Na konci roku 2006 ČD ukončily provoz všech prodejních automatů jízdenek (dále jen PAJ). Byla to pro mě velmi smutná událost, protože PAJ využívalo jen velmi málo cestujících, takže jsem nemusel nikdy stát frontu a na každou vydanou jízdenku byla poskytována sleva PAJ – necelých 10 %. Pokračování textu České dráhy mi vrátily automaty