Věděli jste to?
Bohužel o tomto faktu dokumentace dosti nepříjemně mlčí a tak jsem jednoho dne narazil.
ID nebo class?
Při kódování HTML (a nejen v něm) se často nesprávně zaměňují atributy ID a CLASS.
Velkou chybou je tyto atributy považovat za podobné, nebo dokonce zaměnitelné. A přesto se tomu tak děje, neboť pro začátečníky je jejich použití (tj. tagování elementů pro stylování v CSS) velmi podobné (#id nebo .class).
Ve skutečnosti mají téměř protichůdné chování. Pokračování textu ID nebo class?
Kouzlo digitální televize (DTV)
V polovině ledna jsem kupoval mamce novou televizi (ano, ona je ten klient z minulého článku). Původní televize sice stále funguje, ale ČT 2 už na analogu nevysílá a ostatní kanály jsou příšerně nekvalitní. Bohužel náš dům sedí v ďolíku a pokojovou anténou chytáme signál hodně zarušený odrazy a tramvajema projíždějícíma pod okny.
Před nákupem jsem se hodně informoval o možnostech nových LCT televizí a rozvrhnul jsem jednoznačné požadavky na její výbavu.
Nakonec jsem vybral televizi SHARP LC32D44E-BK. Byl to trochu uspěchaný nákup, protože shodou okolností jsme dostali firemní zakázku na konfiguraci lepší počítačové sestavy a použít televizi jako monitor bylo velmi výhodné a praktické.
Původně jsem se rozhodoval mezi osvědčenými výrobci LG, Sony, Samsung a nebo Grundig, ale na značku Sharp jsem dostal doporučení od dvou nezávislých prodejců a tak jsem zvolil. Pokračování textu Kouzlo digitální televize (DTV)
Krychlič, legenda Pardubic a další
Snad všichni Pardubáci a sousta náhodných turistů, kteří do Pardubic zavítali, znají legendární démonickou postavu – Krychliče.
Krychlič je muž kolem 60 let, jehož velmi výrazným rysem je neskrývaně umělý účes vytvarovaný do tvaru krychle a obličejem natolik zapudrovaným, že vypadá téměř jako maska. Krychlič je pro mnoho lidí velkou tajemnou otázkou, neboť jeho vzhled a vzpřímený a strnulý postoj u nich vzbuzuje strach, odstup a velké předsudky.
Krychlič se nepravidelně, ale velmi často zdržuje v hale pardubického hlavního nádraží a zřídka jej lze také potkat v MHD, na třídě Míru.
Krychličova minulost je pro společnost velkým tajemnem, tvoří se různý mýty a všeljaké protichůdné fámy. Bohužel spousta z nich je pravděpodobně pouze snůška předsudků, protože jsem nenašel nikoho, kdo by taková tvrzení nějak rozumně potvrdil. Pokračování textu Krychlič, legenda Pardubic a další
Můžu se tě na něco zeptat?!
„Můžu se tě na něco zeptat?“ je neuvěřitelně pitomá otázka. Přesto velice frekventovaná.
Jednak se totiž položením této otázky už ptáte a vlastně tak princip samotné otázky stavíte do podivného paradaoxu. Navíc na tuto otázku nelze stejně odpovědět hodnotně, pokud tázaný neví čeho se otázka týká – což ne vždy bývá z kontextu řeči patrné.
Vím, že je to pouhá fráze, jejíž původní význam už se změnil na úroveň společenského tanečku (viz David Grudl a jeho Společenské tanečky). Pravděpodobně tím pouze tazatel chce upoutat pozornost, tázaného připravit na osobní otázku a dost možní tím vyjádřit, že si citlivost otázky uvědomuje.
Pokud Vám někdy na mysl vyvztane podobné otázka, doporučuji:
- neptat se, jestli se můžete zeptat, ale zeptat se na to, na co se zeptat chcete; nebo
- místo této fráze raději říci: „Mám takovou otázku ohledně <předmět otázky>. Jestli o tom nechceš mluvit, budu to respektrovat. <Ihned poté položit otázku>“ Osobně toto považuji za nejlepší možný přístup s ohledem na tázaného.
Vážený kliente (díl 1.)
Moje odporně škodolibá povaha by se Vám teď nejraději posmívala, ale je mi do pláče!
Když si vzpomenu na hodiny úmorné ale oddané práce, které jsme strávili na Vašem projektu!
Analytik po nocích hledal nejlepší rozvržení navigace, grafikům jsme krátili víkendy, aby Váš projekt byl dokonalý do posledního pixelu, já – programátor – chodil do práce na sedmou, abyste mohl u ranní kávy vymýšlet, co ještě ještě přidat za funkci. Kolikrát jsme vraceli kodérům k přepracování lecjaké drobnosti, aby se Váš web zalíbil Googlu a slepý na něm prohlédl. A nemuvím to tom, že jsme se prokousávali dlouhými bloky textů a hledali chybku, či nevhodný slovní obrat a strávili nad nimi dlouhé vášnivé diskuze, aby si Vaši klienti početli.
Vznikl skvost, jen co je pravda! Pokračování textu Vážený kliente (díl 1.)
Kupujeme si doménu
– „Mít tak svou vlastní doménu, co já bych za to dal!“
– „Domén můžu mít kolik chci, je to brnkačka. Pošlu dvě kila, vyplním tyhle kraviny, a doména je za 3 minuty moje.“
Dva protichůdné názory, dvě hlouposti.
Někteří nezkušení uživatelé internetu chápou způsob, jak získat vlastní doménu, jako vyčerpávající byrokratický úkon plný formulářů, běhání po úřadech a shánění razítek. Potom si však přečtou nějaký návod, jak se doména získává a okouzleni jejich náhlou dostupností si zmateně a zbrkle doménu(y) koupí.
Tento článek se zaměřuje výhradně na národní domény .CZ a práva a vztahy v České republice. Článek není návodem k registraci, ale poukazuje na časté chyby klientů a upozorňuje na nebezpečí a možné důsledky, které si nezkušený člověk nemusí vůbec uvědomovat.
Jak jsem kupoval televizi
Pro klienta sháním LCD televizi s 32″ úhlopříčkou. Stanovil jsem si, že s digitálním tunerem, HD ready rozlišením, S-Video, HDMI, D-Sub, Scart a kompozit vstupy a S-PID výstupem se musím vejít do 11 000 Kč vč DPH za nový kus (tedy bazar ani Aukro ne).
Zásadně kupuji pouze kvalitní, prověřené a stabilní značky, proto nabídky „značek“ jako Technica, GoGEN, ap. mě nechávají chladnými. Já se zaměřil především na Samsung, LG, Sony a Grundig.
Sony a LG si v mém povědomí nesou punc vysoké kvality a spolehlivosti – Sony zejména v oblasti televizní techniky a LG především u počítačové komponenty (CD-ROMky a pod.). U Sony se však výrazně připlácí za značku, takže tu jsem při výběru televize vyloučil, protože výše uvedené nároky za normálních okolností nedokáže splnit.
Samsung a Grundig už jsou značky, ke kterým vzhlížím poněkud méně. Samsung mě uchvátil současným lesklým vzhledem svých obrazovek a monitorů, ale z jejich provedení nedýchá dojem takové preciznosti a pevnosti. Grundig považuji za průměrnou značku, ale musím konstatovat, že všechny výrobky od této firmy vykazovaly a vykazují velikou životnost a mám s nimi jen dobré zkušenosti.
Bohužel před Vánoci a ani krátce po nich není snadné svoji poptávku uspokojit.
Kolíne, Kolíne
Moje auto (Škoda 105L – silná citová záležitost) vyvine rychlost přes 100 km/h leda tak volným pádem se strmé skály, proto považuji na ty vzácné vyjížďky Pardubice-Praha kupovat dálniční známku za nesmysl a jezdím tuto trasu po staré silnici, většinou přes Kutnou Horu.
Dnes v noci jsem na zpáteční cestě dostal neotřelý nápad zkusit na zpáteční cestě z Prahy novou nepoznanou cestu přes Kolín. Cesta do Kolína byla velmi příjemná. Zatímco „dvojka“, která spojuje Prahu s Kutnou Horou, se vyznačuje serpentinami, kopci a velmi špatnou kvalitou povrchu vozovky (Zásmuky obzvlášť), tak silnice č. 12 má velmi klidný průběh. Až do Kolína.
Musím konstatovat, že v Kolíně je dopravní orientační systém naprosto nezvládnutý. U vjezdu do města navedou řidiče cedulemi „Pardubice“ do centra Kolína, avšak v centru již k Pardubicím žádné cedule neukazují. U některých větších křižovatek dokonce orientační značení chybí zcela, případně navádí pouze k okolním malým obcím. Přitom cesta pro neznalého řidiče není zrovna triviální a nestačí městem po hlavní jen tak projet. Pokračování textu Kolíne, Kolíne
Sláva ti notebooku
Sice už mám vybráno, co chci od Ježíska, ale než ukecám nějakého štědrého naivu, musel jsem dočasně najít nějaké řešení me notebookové krize – již bylo neúnosné, abych při opuštění kanceláře či domova ztrácel spojení se zdrojem mé obživy.
Tak jsem si bezplatně zapůjčil jeden, který má majitele do nového roku daleho za hranicemi. Je to sice staré Acer pádlo, snad kromě Centrina a kvalitní wifinky od samotného Cisca má v sobě všechny mnou velmi silně neoblíbené komponenty, ale po velmi zdlouhavém koumání začaly všechny části spolupracovat na 100% (80% počítám-li nepoužitelné ovladače pro Acer/ATI nyní nahrazené nějakými pofidérními neutrálními pro jiný typ grafiky, ale aktualizované a celkem funkční).
Pointa článku: objevil jsem jednu naprosto úžasnou možnost jeho použití. Už půl roku usínám zásadně u filmu/seriálu a vadilo mi, že postel mám na druhé straně místnosti od počítače a vážně jsem již několikrát zkoušel řešit provizorní dálková ovládání počítače (pohyb na stopáži, hlasitost zvuku ap.), ale nikdy efektivně. Přitom všechna světla v pokoji již na dálková ovládání již mám několik let (při stěhování chodí se mnou)!
Ale nyní se to vyřešilo za mě.
LAN, WiFi, Vzdálená plocha a pár dávkových příkazů. Že mě to nenapadlo dřív!
Áaaach!
Těším se však stále na EEE, neboť tenhle macek zabere v posteli pomalu tolik místa co já.