Tak jsem dnes o půj jedné ráno konečně chytil potkana.
A to jsme s kolegou ještě relativně brzo (již ve 21:30) jeli z práce domů, prý abychom šli spát dřív, aby se ráno lépe a dřív (již v 6:12) vstávalo. Cestou jsme se stavili v Hypernově a koupili něco k večeři – a pytlík buráků.
Na rozdíl od jeho předchůdců, můj současný potkánek je zlatíčko – nekouše, neutíká, kamarádí se. V dobré vůli, že ho nakrmím, jsem otevřel dvířka u klece. Byl ve své boudičce, jen vystrčil hlavičku. Dvířka jsem nechal a šel do koupelny vyměnit mu vodičku. Pak už mu z boudičky hlavička nekoukala – asi spal dál.
Nespal, čile mi během okanžilu zdrhnul a kamsi zalezl.
Do teď stále nevím, kde byl skoro dvě hodiny v naprosté tichosti zalezlý. Přehrabal jsem všechny kouty, pokoj během hledání doznal řádného úklidu, ale nikde po něm ani památky, kromě jednoho bobku pod postelí. Objevil se najednou sám – přišel za mnou, asi mu bylo smutno.
Na druhou stranu – při hledání jsem našel spoustu věcí, které jsem již dávno považoval za ztracené. A taky poklidil nejhorší svinec z podlahy. A zjistil jsem, že mám v bytě celkem 8 plnohodnotných (i když někdy notně zastaralých) počítačů. Stálo to za to.
