Rubrika: Společnost

Odcházím z Pardubic

Původně jsem se to snažil tak trochu tajit, ale po dnešku mám pocit, že to stejně všichni vědí, tak tedy veřejně:

Ano, odcházím z Pardubic. Ne dnes, ne ani zítra, ale brzo. Důvod je prostý – lidi.

Od poloviny loňského roku opouštějí Pardubice všichni mí přátelé, kolegové i slečna sousedka (sousedka se teda z Irska vrátila zpět, to mi statistiku trochu kazí, nojo :)

Večery v Pardubicích se tak stávají den ode dne chmurnější a smutnější, protože není pořádně koho vytáhnout na pivko.

Naopak v Praze řeším povětšinou problém přesně opačný – ostatní jsou v bilcu, zatímco  já sedím zalezlý v Pardubicích. Pokračování textu Odcházím z Pardubic

Jak jsem protestoval proti spalovně

Dnes se v Pardubicích  v hokejové ČEZ aréně konalo veřejné projednávání projektu tzv. „Modernizace spalovny průmyslových odpadů, Provozovna Pardubice“. Jedná se v Pardubickém kraji o velmi bouřlivé téma, očekávala se účast cca 5000 lidí a bouřlivé reakce.

Podobná hnutí a aktivity mě běžně nechávají chladným, ale toto téma je už v posledních dnech tak rozvířené, až kontroverzní, že jsem neodolal a musel jsem se jít na projednávání podívat. Osobně se mi projekt spalovny v takové blízkosti také nelíbí, takže nakonec to nebyla jen moje zvědavost – šel jsem svojí přítomností vzkázat také své „ne“.

Má očekávání nebyla jinak vysoká, tušil jsem splašené výkřiky, explicitní plivání prázdných argumentů a projev davového šílenství. Očekával jsem, že nadpoloviční většina přítomných v davu si půjde jen zakřičet „na ty bohatý šmejdy“ a zatímco dole bude probíhat snaha o jednání, zatímco v tribunách se bude ozývat scestné skandování. Pokračování textu Jak jsem protestoval proti spalovně

(Ne)ochota městské policie

– „Městská policie, dobrý den.“
– „Dobrý den, jsem na tramvajové zastávce Strašnická a tady v parčíku nad zastávkou vidím feťáka, jak si pravděpodobně připravuje drogy.“
– „Cože?“
– „No tady nad tramvajovou zastávkou je feťák a v parčíku si asi připravuje nějakou drogu.“
– „Jak ‚asi‘, jak ‚nějakou‘?! Co přesně dělá?“
– „No na odpadkovém koši má nádobíčko a vaří si tam něco.“
– „Ale co přesně?“
– „No to já nevím.“
– „No, tak vy nevíte. Tohle musíte hlásit přesně.“
– „Prosimvás, já přece nepůjdu za ním zkoumat co si to tam vaří!“
– „A co jste teda viděl?“
– „Má tam nějaký sáčky a teď zapalovačem něco opaluje na lžičce.“
– „Hm, no a kde to teda je?“
– „Tady na Strašnický u zastávky tramvaje, je tu nad tím takový parčík mezi metrem a budovou Kohout reality.“
– „To je Praha kolik? Deset?“
– „Ano“
– „Jé, tak to Vás musím předat jinam.“

…

– „Městská policie Praha deset, prosím.“
– „Dobrý den, jsem na tramvajové zastávce Strašnická a tady v parčíku nad zastávkou vidím feťáka, jak si pravděpodobně připravuje drogy.“
– „To je ten parčík nad zastávkou jako přes koleje od metra?“
– „Ano.“
– „Dobře, já tam někoho posílám, ať ho trochu srovnají do ladě. Děkuju Vám za nahlášení.“

Strach z Facebooku

Pokud ještě „nejste na Facebooku“, určitě jste o něm již slyšeli. V České republice nyní zažívá velký boom a denně počet jeho českých uživatelů roste o tisíce.

V posledním měsíci jsem měl možnost mluvit osobně s větším množstvím svých přátel a pro zajímavost jsem zjišťoval, jaké mají názory na Facebook lidé ve věku 15 – 30 let.

Názory na Facebook se různí, ale vesměs mí přátele svými názory tvoří několik málo rozdílných skupin.

První skupina jsou aktivní uživatelé Facebooku, tito svůj účet již mají a mnozí jej aktivně využívají. Většina jej využívá pro sdílení fotek a zajímavostí, ale jsou i tací, kteří denně „otočí“ desítky statusů typu: „udělala jsem si oběd a právě žvýkám první knedlík“ … „už jím druhý, ale ten první byl lepší„. Tato skupinka uživatelů patří mezi spokojené a v tomto článku se jimi nebudu dále zabývat.

Pokračování textu Strach z Facebooku

Setzer International, aneb převlečený Amway – co se bude dít?

Včera večer mi zazvonil telefon. Neznámé číslo.

„Dobrý den, jsem ze společnosti Setzer Internešlnl, vy jste z Pardubic? Můj kolega, Lukáš, kterého znáte, mi na Vás dal kontakt, že prý jste schopný člověk. Mám pro Vás nabídku, měl byste zájem vydělat nějaké peníze ve svém volném čase navíc?“

Na další mé otázky ohledně tajemného Lukáše se ukázalo, že je to ve skutečnosti spíše Lukášova matka, kdo dal na mě kontakt. Víc jsem z něho nedostal – prý je to nepodstatné.

Že jde o další pokus mě zlanařit do MLM, je jasné. Dnes večer mi zavolá znovu a zítra večer máme schůzku na kafe.

Tam zjistím, kdo je Lukáš. V Pardubicích snad žádného Lukáše neznám.

A pro vás ostatní přikládám odkazy k tématu Setzer Internation alias Vebso alias Amway:

Jak si počínat, pokud jste obětí/svědky pokusu o okradení

V minulém článku jsem popisoval svoji hořkou zkušenost s cikánem, který se mě pokoušel okrást. Sám jsem dopadl celkem dobře, ale při pokusu o nahlášení jeho podezřelého chování jsem udělal tolik chyb, že ten šmejd naprosto bez problémů odešel, aniž by byl alespoň identifikován.

Proto bych rád sepsal několik kroků, které je dobré dodržet v podobných případech. Pokračování textu Jak si počínat, pokud jste obětí/svědky pokusu o okradení

Okraden ve vlaku

Jsem schopný usnout a spát téměř kdekoliv, ale nejlépe se mi usíná na dvou místech: v mé teplé posteli s třemi dekami (vysvětlím možná jindy) a během noční jízdy vlakem.

Jel jsem tak i dnes v noci do Pardubic vlakem Ex 141 Beskyd s odjezdem z Prahy v 4:08. Celou cestu jsem lehce dřímal a někde u zastávky Pardubice-Opočínek mě probudilo jemné zašustění igelitky, kterou jsem měl pod hlavou. Otevřel jsem oči a nade mnou se skláněl špinavý cikán (chcete-li neumytý Rom). Jak mě spatřil, začal na mě polocikánštinou huhlat: „kámo, nemáš oheň?“. Vyrazil jsem ho z kupé, spočítal si věci a došel jsem k závěru, že mi nechybí nic.

Ve zbývajících 5 minutách cesty jsem přemýšlel, jestli se mě pokusil okrást, nebo opravdu se mě jen nešikovně pokoušel budit. Zní to hloupě, ale on si opravdu počínal tak zkušeně, že mě zmátl a situaci jsem nedokázal jednoznačně vyhodnotit. Teprve v posledních dvou minutách cesty jsem zaslechl cestujícího z vedlejšího kupé, kterak průvodčímu hlásil, že toho šmejda přistihl při pokusu od odcizení jeho peněženky. Pokračování textu Okraden ve vlaku

Krychlič, legenda Pardubic a další

Tajemný Krychlič. Zdroj: Facebook.com
Tajemný Krychlič. Zdroj: Facebook.com

Snad všichni Pardubáci a sousta náhodných turistů, kteří do Pardubic zavítali, znají legendární démonickou postavu – Krychliče.

Krychlič je muž kolem 60 let, jehož velmi výrazným rysem je neskrývaně umělý účes vytvarovaný do tvaru krychle a obličejem natolik zapudrovaným, že vypadá téměř jako maska. Krychlič je pro mnoho lidí velkou tajemnou otázkou, neboť jeho vzhled a vzpřímený a strnulý postoj u nich vzbuzuje strach, odstup a velké předsudky.

Krychlič se nepravidelně, ale velmi často zdržuje v hale pardubického hlavního nádraží a zřídka jej lze také potkat v MHD, na třídě Míru.

Krychličova minulost je pro společnost velkým tajemnem, tvoří se různý mýty a všeljaké protichůdné fámy. Bohužel spousta z nich je pravděpodobně pouze snůška předsudků, protože jsem nenašel nikoho, kdo by taková tvrzení nějak rozumně potvrdil. Pokračování textu Krychlič, legenda Pardubic a další

Můžu se tě na něco zeptat?!

„Můžu se tě na něco zeptat?“ je neuvěřitelně pitomá otázka. Přesto velice frekventovaná.

Jednak se totiž položením této otázky už ptáte a vlastně tak princip samotné otázky stavíte do podivného paradaoxu. Navíc na tuto otázku nelze stejně odpovědět hodnotně, pokud tázaný neví čeho se otázka týká – což ne vždy bývá z kontextu řeči patrné.

Vím, že je to pouhá fráze, jejíž původní význam už se změnil na úroveň společenského tanečku (viz David Grudl a jeho Společenské tanečky). Pravděpodobně tím pouze tazatel chce upoutat pozornost, tázaného připravit na osobní otázku a dost možní tím vyjádřit, že si citlivost otázky uvědomuje.

Pokud Vám někdy na mysl vyvztane podobné otázka, doporučuji:

  • neptat se, jestli se můžete zeptat, ale zeptat se na to, na co se zeptat chcete; nebo
  • místo této fráze raději říci: „Mám takovou otázku ohledně <předmět otázky>. Jestli o tom nechceš mluvit, budu to respektrovat. <Ihned poté položit otázku>“ Osobně toto považuji za nejlepší možný přístup s ohledem na tázaného.