Autor: Jakub Bouček

m49web, Martin Ženíšek a krádež obsahu stránek

Když jsem sem tam na internetu četl nářky autorů různých článků (Ivorius, J. Vanhara, Cayman, Maxiorel, Pravda v očích, Kobliha, eMag.cz, George, atd.), že jejich obsah byl zkopírován a více či méně pozměněný publikován na jiných webových stránkách – to vše pochopitelně bez uvedení zdroje a skutečného autora -, nechápal jsem, co s tím všichni nadělají.

V úterý jsem procházel dlouho zanedbávané statistiky firemních stránek naší společnosti Koldasoft, s.r.o. a zaujal me příchod uživatele (tzv. referer) ze stránek m49web.

Otevřením zmíňeného refereru jsem se dostal na stránku Optimalizace SEO webu m49web nějakého pana Martina Ženíška (RŽP) aka matysek49. Na zmíněné stránce byla zkopírovaná celá stránka našeho firemního webu, konkrétně Optimalizace pro vyhledávače (SEO).
Pokračování textu m49web, Martin Ženíšek a krádež obsahu stránek

Hele, kámo, nemáš dvacku?

PRAHA HLAVNÍ NÁDRAŽÍ a PARDUBICE HLAVNÍ NÁDRAŽÍ (buk): „Hele, kámo, nemáš dvacku, potřebuju se dostat do Liberce (…Hradce, …Boleslavi, …Brna, …Zlína, …Ústí, atd.).“, hučí do čekajícího mladého páru přibližně pětadvacetiletý mladík s klamajícím výrazem příměstského blbečka, „no fakt, vole, už mám skoro na jízdenku, jen tu dvacku, vole…“.

Zatímco slečna si gesty počala tvořit odmítavý postoj, její přítel (z hlouposti, naivity, přebytku dobroty či nedostatku zdravé asertivity, co já vím) rozpačitě sáhl do kapsy a vytáhl pětikorunu.

„Jé, kámo, no to né…“, blbeček kouká vykuleně na drobné ve své dlani, „aspoň dvacku, vole, hele todlencto mi nepomůže, chápeš?“, přiostřuje a šťouchá nataženou dlaní svého dnešního chlebodárce do žeber.

Mladík s dívkou se bezeslova zvedají a vzdalují se. „Tak si běž ty hamoune!“, blbeček zvedá hlas a obočí, což jeho nablblému výrazu jen přidává, „nech si to, udav se tim, ty zmrde!“.

To už ona nevydrží a osočí se: „Co si to dovoluješ?“

„Drž pysk, ty krávo!“ Pokračování textu Hele, kámo, nemáš dvacku?

Srna ve městě

Že rád ponocuji, je všeobecně známo. Avšak od té doby, co máme kancelář, objevil jsem nový zážitek. Pozorování Pardubic z nejvyšších pater prosklené budovy přímo v samotném centru města. Jedná se o palác Magnum, významně převyšuje všechny budovy v okolí, díky čemu nabízí jedinečný výhled na daleký horizont.

Ještě lepší je když se navíc ještě spustí déšť či přímo prudká bouře, je to fantastcká podívaná.

Vedle našich kanceláří ješte minulý týden stály tři vysoké jeřáby. Nepříliš známým faktem je, že když se nepracuje a nebo právě při bouřích se musí jeřáby uvolnit, aby se mohly otáčet po větru. Pohled na rotující několikatunové kolosy ve mě vyvolává zvláštní filosofické uvolnění. Pokračování textu Srna ve městě

Autobusem na Svítkov II.

To jsem si takhle jednou v 5 ráno v kanceláři vzpomněl, že by bylo prima jet se domů na pár hodin vyspat. IDOS mi našel přívětivý spoj, krásně mi časově vycházel tak, že se v klidu sbalím a dojdu na zastávku. A kdyby mi snad měl tento spoj ujet, 4 minutky poté jede další.

Jenže zrovinka toho dne ráno stavbaři začali strhávat kontroverzní lávku u Tesca (komentuje: Český rozhlas, Strana zelených, či ČTK na Archiwebu), hromadná doprava byla vedena oklikou bez zajištění náhradní dopravy a Dopravní podnik se neobtěžoval o výluce informovat na neobsloužených zastávkách. Pokračování textu Autobusem na Svítkov II.

Kouzlo okamžiku

Být programátorem není tak prosté, jak si spousta neprogramátorů myslí. Nestačí jen se narodit s talentem a pak jen sedět v teple a „mačkat čudlíky“.

Programátora v jeho práci nesmírně ovlivňují jeho emoce a problémy, kterými v osobním životě prochází a to do takové míry, že se jeho výkon může na několik týdnů zastavit úplně na nulu.

Programování je hluboká myšlenková činnost, do které je třeba se plně ponořit a věnovat jí veškeré soustředění. Pokud má však programátor jakýkoliv psychický problém, například stres, velké emoční vypětí, nedokáže se soustředit, myšlenkami přebíhá, těká, ale na programování, které jeho starosti přímo nevyřeší, se prostě soustředit nemůže. Pokračování textu Kouzlo okamžiku

Potěšte svého potkánka

Potkani jsou úžasná inteligentní zvířátka. Tak jako psům se dávají za odměnu piškoty nebo suchary, potkani milují cvrčky, housenky či jinou havěť.

Dnes byla teplá noc a otevřeným oknem do pokoje nalétaly můry nechaje se vábit magickým světlem z monitoru. Byly veliké, šťavnaté a bylo jich osm. Potkan teď spokojeně tráví ve svém domečku.

České dráhy mi vrátily automaty

Na konci roku 2006 ČD ukončily provoz všech prodejních automatů jízdenek (dále jen PAJ). Byla to pro mě velmi smutná událost, protože PAJ využívalo jen velmi málo cestujících, takže jsem nemusel nikdy stát frontu a na každou vydanou jízdenku byla poskytována sleva PAJ – necelých 10 %. Pokračování textu České dráhy mi vrátily automaty

Pohřeb Jiřího Heřmánka (aktualizováno)

Rozloučení s Jirkou Heřmánkem proběhlo v pátek 4. 7. 2008 ve 12 hodin v pardubickém krematoriu.

K obřadu se sjely hasičské sbory z několika měst Pardubického kraje, aby poctili památku velkého Muže. V obřadní síni jeho nejbližší z řad hasičů stáli čestnou stráž vedle rakve.

Zástupy lidí, kteří se s Jirkou přišli rozloučit, několikrát překračovaly dostupnou kapacitu velké obřadní síně a většina smutečních hostů během obřadu stála pod deštivou oblohou před vchodem. Pokračování textu Pohřeb Jiřího Heřmánka (aktualizováno)