Rubrika: Právě se stalo

Jak jsem protestoval proti spalovně

Dnes se v Pardubicích  v hokejové ČEZ aréně konalo veřejné projednávání projektu tzv. „Modernizace spalovny průmyslových odpadů, Provozovna Pardubice“. Jedná se v Pardubickém kraji o velmi bouřlivé téma, očekávala se účast cca 5000 lidí a bouřlivé reakce.

Podobná hnutí a aktivity mě běžně nechávají chladným, ale toto téma je už v posledních dnech tak rozvířené, až kontroverzní, že jsem neodolal a musel jsem se jít na projednávání podívat. Osobně se mi projekt spalovny v takové blízkosti také nelíbí, takže nakonec to nebyla jen moje zvědavost – šel jsem svojí přítomností vzkázat také své „ne“.

Má očekávání nebyla jinak vysoká, tušil jsem splašené výkřiky, explicitní plivání prázdných argumentů a projev davového šílenství. Očekával jsem, že nadpoloviční většina přítomných v davu si půjde jen zakřičet „na ty bohatý šmejdy“ a zatímco dole bude probíhat snaha o jednání, zatímco v tribunách se bude ozývat scestné skandování. Pokračování textu Jak jsem protestoval proti spalovně

(Ne)ochota městské policie

– „Městská policie, dobrý den.“
– „Dobrý den, jsem na tramvajové zastávce Strašnická a tady v parčíku nad zastávkou vidím feťáka, jak si pravděpodobně připravuje drogy.“
– „Cože?“
– „No tady nad tramvajovou zastávkou je feťák a v parčíku si asi připravuje nějakou drogu.“
– „Jak ‚asi‘, jak ‚nějakou‘?! Co přesně dělá?“
– „No na odpadkovém koši má nádobíčko a vaří si tam něco.“
– „Ale co přesně?“
– „No to já nevím.“
– „No, tak vy nevíte. Tohle musíte hlásit přesně.“
– „Prosimvás, já přece nepůjdu za ním zkoumat co si to tam vaří!“
– „A co jste teda viděl?“
– „Má tam nějaký sáčky a teď zapalovačem něco opaluje na lžičce.“
– „Hm, no a kde to teda je?“
– „Tady na Strašnický u zastávky tramvaje, je tu nad tím takový parčík mezi metrem a budovou Kohout reality.“
– „To je Praha kolik? Deset?“
– „Ano“
– „Jé, tak to Vás musím předat jinam.“

…

– „Městská policie Praha deset, prosím.“
– „Dobrý den, jsem na tramvajové zastávce Strašnická a tady v parčíku nad zastávkou vidím feťáka, jak si pravděpodobně připravuje drogy.“
– „To je ten parčík nad zastávkou jako přes koleje od metra?“
– „Ano.“
– „Dobře, já tam někoho posílám, ať ho trochu srovnají do ladě. Děkuju Vám za nahlášení.“

Setzer International, aneb převlečený Amway – co se bude dít?

Včera večer mi zazvonil telefon. Neznámé číslo.

„Dobrý den, jsem ze společnosti Setzer Internešlnl, vy jste z Pardubic? Můj kolega, Lukáš, kterého znáte, mi na Vás dal kontakt, že prý jste schopný člověk. Mám pro Vás nabídku, měl byste zájem vydělat nějaké peníze ve svém volném čase navíc?“

Na další mé otázky ohledně tajemného Lukáše se ukázalo, že je to ve skutečnosti spíše Lukášova matka, kdo dal na mě kontakt. Víc jsem z něho nedostal – prý je to nepodstatné.

Že jde o další pokus mě zlanařit do MLM, je jasné. Dnes večer mi zavolá znovu a zítra večer máme schůzku na kafe.

Tam zjistím, kdo je Lukáš. V Pardubicích snad žádného Lukáše neznám.

A pro vás ostatní přikládám odkazy k tématu Setzer Internation alias Vebso alias Amway:

Jak jsem kupoval televizi

Pro klienta sháním LCD televizi s 32″ úhlopříčkou. Stanovil jsem si, že s digitálním tunerem, HD ready rozlišením, S-Video, HDMI, D-Sub, Scart a kompozit vstupy a S-PID výstupem se musím vejít do 11 000 Kč vč DPH za nový kus (tedy bazar ani Aukro ne).

Zásadně kupuji pouze kvalitní, prověřené a stabilní značky, proto nabídky „značek“ jako Technica, GoGEN, ap. mě nechávají chladnými. Já se zaměřil především na Samsung, LG, Sony a Grundig.

Sony a LG si v mém povědomí nesou punc vysoké kvality a spolehlivosti – Sony zejména v oblasti televizní techniky a LG především u počítačové komponenty (CD-ROMky a pod.). U Sony se však výrazně připlácí za značku, takže tu jsem při výběru televize vyloučil, protože výše uvedené nároky za normálních okolností nedokáže splnit.

Samsung a Grundig už jsou značky, ke kterým vzhlížím poněkud méně. Samsung mě uchvátil současným lesklým vzhledem svých obrazovek a monitorů, ale z jejich provedení nedýchá dojem takové preciznosti a pevnosti. Grundig považuji za průměrnou značku, ale musím konstatovat, že všechny výrobky od této firmy vykazovaly a vykazují velikou životnost a mám s nimi jen dobré zkušenosti.

Bohužel před Vánoci a ani krátce po nich není snadné svoji poptávku uspokojit.

Pokračování textu Jak jsem kupoval televizi

Kolíne, Kolíne

Moje auto (Škoda 105L – silná citová záležitost) vyvine rychlost přes 100 km/h leda tak volným pádem se strmé skály, proto považuji na ty vzácné vyjížďky Pardubice-Praha kupovat dálniční známku za nesmysl a jezdím tuto trasu po staré silnici, většinou přes Kutnou Horu.

Dnes v noci jsem na zpáteční cestě dostal neotřelý nápad zkusit na zpáteční cestě z Prahy novou nepoznanou cestu přes Kolín. Cesta do Kolína byla velmi příjemná. Zatímco „dvojka“, která spojuje Prahu s Kutnou Horou, se vyznačuje serpentinami, kopci a velmi špatnou kvalitou povrchu vozovky (Zásmuky obzvlášť), tak silnice č. 12 má velmi klidný průběh. Až do Kolína.

Musím konstatovat, že v Kolíně je dopravní orientační systém naprosto nezvládnutý. U vjezdu do města navedou řidiče cedulemi „Pardubice“ do centra Kolína, avšak v centru již k Pardubicím žádné cedule neukazují. U některých větších křižovatek dokonce orientační značení chybí zcela, případně navádí pouze k okolním malým obcím. Přitom cesta pro neznalého řidiče není zrovna triviální a nestačí městem po hlavní jen tak projet. Pokračování textu Kolíne, Kolíne

Krysáááááá!

Tak jsem dnes o půj jedné ráno konečně chytil potkana.

A to jsme s kolegou ještě relativně brzo (již ve 21:30) jeli z práce domů, prý abychom šli spát dřív, aby se ráno lépe a dřív (již v 6:12) vstávalo. Cestou jsme se stavili v Hypernově a koupili něco k večeři – a pytlík buráků.

Na rozdíl od jeho předchůdců, můj současný potkánek je zlatíčko – nekouše, neutíká, kamarádí se. V dobré vůli, že ho nakrmím, jsem otevřel dvířka u klece. Byl ve své boudičce, jen vystrčil hlavičku. Dvířka jsem nechal a šel do koupelny vyměnit mu vodičku. Pak už mu z boudičky hlavička nekoukala – asi spal dál.

Nespal, čile mi během okanžilu zdrhnul a kamsi zalezl.

Do teď stále nevím, kde byl skoro dvě hodiny v naprosté tichosti zalezlý. Přehrabal jsem všechny kouty, pokoj během hledání doznal řádného úklidu, ale nikde po něm ani památky, kromě jednoho bobku pod postelí. Objevil se najednou sám – přišel za mnou, asi mu bylo smutno.

Na druhou stranu – při hledání jsem našel spoustu věcí, které jsem již dávno považoval za ztracené. A taky poklidil nejhorší svinec z podlahy. A zjistil jsem, že mám v bytě celkem 8 plnohodnotných (i když někdy notně zastaralých) počítačů. Stálo to za to.

26 na krku

Dosáhl jsem obávaného věku 26 let, paráda. Poprvé za život cítím nespokojenost se svým životem a taky nespokojenost s věkem.

26 je věk, který mi bere mnoho zvláštních výsad. Nicméně dokud mi stačí oholení tváří, aby okolí uvěřilo, že je mi kolem 18 let, dá se spousta věcí ukecat – horší by to bylo naopak.

Také děkuji přátelům, kamarádům a personálu restaurace Velvet, za uspořádání úžasné oslavy a parádního překvapení. Tentokrát jsem do poslední chvíle nic netušil – má nevšímavost má bod.

Děkuji!

Odcizené autorství podruhé – tentokrát fotografie

Zhruba před měsícem jsem psal na blogu článek o panu Ženíškovi, webu m49web a krádeži našich firemních textů – nejnáročnější částí celé naší prezentační prestiže.

Nyní jde relativně o prkotinu – avšak s drobným rozdílem – moje práce se bez mého vědomí dostala až do novinových stánků :) Pokračování textu Odcizené autorství podruhé – tentokrát fotografie

Mlžná noc

Nemám rád zimu, déšť a vlhko – to se o mě ví.

Zato v nocích, bouřkách a mlze se vyžívám. Poslední týden je na mlhy jak dělaný.

Jedna z nejhustčích mlh pokryla Pardubice dnes v noci. Neváhal jsem a vyrazil na noční procházku do ulic. Bylo to úžasné. Zvláštností byl nejen všudypřítomný opar, ale i naprosté až děsivé ticho. Hluk města se přes hustou mlhu nepronesl. Pokračování textu Mlžná noc

9.B dokáže divy i po 10 letech

Známé tváře a přece tak cizí. Krásné datum 10. 10. si odnesu jako jedno z nejúžasnějších z tomhle krušném roce – po 10 dlouhých letech se sešli v hojném počtu 15 osob (nemýlím-li se) příslušníci někdejší 9.B základní školy Hostýnská. Nebyl to sice plný stav, ale dosti úctyhodný. Pokračování textu 9.B dokáže divy i po 10 letech